Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Jong-moo SungHudba:
Hyung-woo NohHrají:
Jeong-woo Ha, Hyeon-ah Seong, Ji-yeon Park, Ji-seok Seo, Kyeo-woon Jeong, Sin-cheol Kang, Seok-hyeon Jo, Seong-min Kim, Hyeon-seong Lim, Jeong-hwan Kong (více)Obsahy(1)
Film pojednáva o mileneckém páru, kde dívka najednou začne pochybovat o lásce svého přítele a neváhá podstoupit dokonce plastickou operaci obličeje a úplně pozměnit svůj vzhled, aby byla pro něj pořád atraktivní a neokoukaná. KIM Ki-duk se zabývá opět svým oblíbeným tématem mezilidských vztahů, lásky a lidské přirozenosti, které vyhrotí tentokrát až k tématu změny fyzické podoby (pro zajímavost – v Koreji podstupuje plastickou operaci až polovina mladých lidí ve věku kolem 20 let). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Docela velké zklamání po "Jaro, léto...". Těšil jsem se, že se opět dočkám něčeho skvělého, avšak nic takového se nekonalo. Ústřední téma bylo sice zajímavé, ale nezdálo se mi nutné to všechno tak moc protahovat. Některé scény (nebo spíše události) se zbytečně mockrát opakovaly, čímž se stal film nudným a zdlouhavým. Skutečně jsem si oddechnul, když film skončil. Také si myslím, že bylo ve filmu až zbytečně mnoho "uřvaných" scén, což rozhodně nepůsobilo dobře a film byl tímto skutkem uvržen do protikladu filmu Jaro, léto..., neboť tento snímek má atmosféru naprosto opačnou. I přes tuto odlišnost se mi nelíbilo, že chtěl Kim v podstatě tímto snímkem říci lidem totéž, co snímkem předchozím. Naprosto nechápu, proč se rozhodnul takto opakovat, avšak pokládám to za další z chyb tohoto filmu. Hodnocení 5/10 je podle mě naprosto zasloužilé... ()
Civilní a moderní drama jak svým tématem, prostředím tak relativně i režií. Postavy výjimečně u Kim Ki-duka normálně mluví, vyjadřují své pocity a nepůsobí jak z jiného světa (tedy až na to podstupování operací). Čas se zpočátku tváří jako kultivované a spíše minimalistické drama lehčího rázu, ale ono se postupem času zjistí, že příliš pozitivní není, že je ve své podstatě spíše úzkostné a že ani vyspělý svět v něm nezajišťuje štastný a veselý život. Se "špínou" v duši pěkně kontrastuje čisté a moderní prostředí (interiéry, sochy v parku apod). Bohužel, mohlo to být nápaditější a mohlo to více vypovídat o čase... 7/10 ()
Když už se nám podaří najít tu pravou lásku, tak jak si zaručit a co vše je potřeba udělat, abychom ji nikdy neztratili? Milujeme toho člověka jen kvůli zevnějšku nebo milujeme to co skrývá uvnitř? Tyto otázky se můžou stát alfou i omegou lidského života a také výborným námětem na film. Příručka na doživotní štěstí neexistuje, ale každý by ji chtěl mít, a tak se rád nechá inspirovat třeba v uměleckém světě. Já jsem ale bohužel v Kimově zpracování žádné náznaky natož hlubší emoce najít nedokázala. Já jsem sledovala bandu hysterek, která se snažila zdemolovat jednu útulnou kavárnu. ()
Vlastně ani nevim jestli mam být smutný nebo ne, jestli to byl on nebo to nebyl on... A kdo je vlastně kdo? Trošku matoucí? Velmi vydařené a nevšední dílo, které vám vnutí myšlenku, jestli jsme to stále my, když podstoupíme operaci, která na našem vzhledu něco změní, jestli změní jen náš vzhled nebo i nás uvnitř. V tomto filmu však odpověď nehledejte, ale pro varování se podívejte. 80% ()
Galerie (43)
Zajímavosti (2)
- Na stěně v kanceláři Ji-woo (Jung-woo Ha) je možné během filmu vidět plakát na režisérův předešlý filmový snímek Wild Animals (1996). (Madsbender)
KIM KI-DUK, ČAS (2006). ________ Vlna. Pozvolna se zvedá, roste, nabývá na síle, dosahuje vrcholu, klesá a mizí pod hladinou, aby se zakrátko vyprostila silám, jež jí drží tam dole, a znovu se vzedmula, už na jiném místě. Co máme mezi sebou jsou takovéhle vlny. Záchvěvy zájmu. Zalíbení. Radosti. Vášně. Vypětí. Extáze. Zklidnění. Lhostejnosti. Nejistoty. Obav. Chvilkové netečnosti. Chladu. A nově se probouzejícího zájmu. Může to celé trvat rok, měsíc, den, hodinu, nebo pár vteřin během jediného objetí. ___ Každou malou chvíli cosi někam odchází. Co přichází, tu nikdy není nastálo. Francouzština pro to má krásný výraz le petit mort - malá smrt, orgiastické vyvrcholení. Tenhle rytmus, není nic menšího, než rytmus samotného života - zrození a smrti. ___ Skrze něj prožíváme čas. Skrze něj se dotýkáme času. Čas, to jsme my. To jsou ty vibrace o různých intenzitách, to chvění Ty a chvění já, mezi rozechvěním já-Ty -- Ty-já. Čas má své komplikované záhyby. To proto se v něm můžeme ztratit. Zacyklit uprostřed jeho víru. A Kim to dobře ví. ___ Občas pro ten životadárný rytmus ztrácíme cit. Stává se to tak snadno. Přijde nějaká slabá chvilka. A najednou se nám zdá, že toho odcházení je příliš. Chtěli bychom to zastavit. Chtěli bychom zastavit čas, ale on nedbá, a dál k nám na svých perutích přináší, co pro nás má. ___ Snad tady někde začíná filmový příběh. Tajemný, krásný, věčný, temný a znepokojivý. Plný krajností. Bezútěšného hledání. A neúprosných vln, co se zvedají, aby se opět vnořily pod hladinu. O tom, jak se setkáváme, míjíme a ztrácíme. Spolu, mezi sebou, i sami sobě... DÁL UŽ JEN PRO ZVĚDAVÉ ___ Ale. Ne. Ne. Teď nepřestávej. To není všechno. Mě ten film drásá. Proč ONA je tak zoufale neschopná, nesamostatná? Proč je tak závislá! NA NĚM! Takové nechceme být! Proč tebe ten příběh těší, a mě rozčiluje?___ Snad se dívám shovívavějšíma očima. Kim býval malířem. A já v tom příběhu vidím obraz, jak sama ráda říkáš. A povím ti jaký. My muži milujeme ženy tisíce tváří, a ONA se rozhodla pro tisící-a-prvou. Aby zastavila proud času. Aby se postavila tomu, co je větší. Aby zhmotnila naši odvěkou touhu po štěstí, které nepomíjí. Je tohle slabost? Váhám s odpovědí. Tolik jsme se zahleděli do volnosti, že jsme o ní dočista přestali pochybovat. A při tom: Nejsme tak trochu udělaní z něčeho jiného? Skutečně chceme být od všeho "volní". Knížka před spaním. Ranní šálek kávy. Tužka, bez které se mi ani nechce psát. Každodenní rituály. Příjemnosti, kterých se neradi vzdáváme. Naše vratké jistoty na rozbouřených vlnách neklidného povrchu světa. Není náš lidský úděl seskládaný právě z nich? Nejsou naše člověčí sklony spíše přimknout se, přilnout, podržet si, mít "napořád"? Nepodléhají náhodou i volnost a závislost oněm vlnám, rytmu, času, který si bere, co jeho jest? Neměli bychom si i pro ně pěstovat cit, abychom VČAS rozeznali, kdy je kterého zapotřebí? Já nevím. Jen se ptám. Jen nemám chuť soudit. Jen mám pocit, že jí dobře rozumím... Post scriptum: Kdyby mi někdo naznačil záměr scénáře, aniž bych film viděl, musel bych si zaklepat na čelo. Komplikovanost. Zlomy a zvraty. Tak málo pravděpodobné. Ale. Všechno je to nějak jinak. Východ považuje čas za kruh. Odtud příběh s mnoha záhyby a s tvarem labyrintu. Labyrint rozvětvujích se cestiček, nikoli přímka s odbočkami, jež se po krátké peripetii navrací do vůdčího směru, nikoli cesta od někud někam... ___ Moc zajímavé a inspirující texty: Charlosina, Kiddo. () (méně) (více)