Kdo je tady ředitel?

Tak tohle je fakt kravina. Jednak to cely vypada fakt silene lacine az amatersky a kdo to strihal musel bejt fakt neschopnej idiot. Herecky obsazeni je banda topornejch a nesympatickejch individui, ktery by v normalni firme nikdy nikdo nezamestnal. Navic se vetsinu casu nic moc nedeje a nekdo furt keca nejaky sracky. Film ma jedno jediny stesti, je vtipnej. Ne vzdycky, ale tech 90 minut docela slusne utece a sem tam padne fakt nejaka solidni hlaska. (22.08.2009)

Nečekaně příjemné překvapení. Hlavně první půlka byla těžkotonážní lavina humorných dialogů. Zejména dialog o odpovědi na mejl mě totálně zničil. Koukám, že s ředitelema je sranda. Nejdříve pravidelná sobotní česká groteska Volejte řediteli ve který ředitel Železný veřejně odpovídal na otázky, které si sám v průběhu týdne neveřejně napsal a teď zase tahle zábavná dialogovka. (05.09.2008)

komedie po Trierovsku, která se pohybuje někde v rozmezí zvláštní - lehce úsměvná až úplně bizarní - extrémně vtipná. Samotný nápad, kdy si majitel firmy, který nechce aby se o něm vědělo že je majitel a tak si najme herce, který bude hrát ředitele je velmi dobrý a rozhodně má zajímavý potenciál, který Lars zpracoval po svém. JEdiné co mi trošku vadilo byl Jens Albinus v hlavní roli. Jeho "herec" byl sice stavěn do nezáviděníhodných situací, ale i tak sem často pochyboval jestli není úplný debil. I když ono to nakonec do celé té na hlavu postavené situace dost zapadlo...70% (10.12.2022)

Ř) Trier pokračuje v tradici načaté Pěti překážkami, když znesnadňuje přijetí díla skrze romantickou představu tvůrce jakožto autera, který se otiskuje do výsledného díla, za něž je plně zodpovědný. E) Po obrazoboreckýh filmech první trilogie, kterou nemá moc v lásce pro formální (vypravěčskou a stylistickou) dokonalost, opětovně vytrhává z fikce diváka svými vstupy či tzv. "lookeys". Je to promyšlenější než u Tance v temnotách, v němž máme (domnělou) možnost volby, či Dogville/Manderlay, u nichž podléháme hlasu vypravěče, který se ukáže jako nespolehlivý až v závěru. D) Kdo je tady ředitel? je komedie o tom, jak se dělají tyhle slapstickovél a záměnové komedie, ale je dělána záměrně tak, jak by se dělat neměly. Tomu napomáhá program Automavision, který spočítá délku záběru, úhel kamery a zvuk a nastříhá políčka za sebe, přičemž je to nesledovatelné a divák je nucen přistoupit na hru a bavit se nepovedeností díla. Slapstick zde není v cartoonish scénách, ale právě v užité technice Automavision. I) Fikční svět a komika z něj vyplývající je založen(a) na dualitě, dvěma stranám téže mince - homosexualita vs. svatba, Dáni vs. Islanďani (představování "jejich" režisérem Fridrikem Thórem Fridrikssonem), vznešenost vs. nízkost (podnikatel a vedoucí firmy na kolotoči ad.). T) Trierovi se daří, aby divák u jeho filmu nebyl pasive recipient (pasivní příjmatel, přitakatel), ale aby byl active percipient (aktivní vnímatel). Neodpustí si svou úlitbu na Tarkovského (hrdinové sledují v kině Zrcadlo) a na Dryera (ironický úvod ala Království). E) Film by fungoval dobře jako komedie, scény jsou skvěle napsané a vypointované a s velice dobrým načasováním, ale po porušení všech myslitelných a nemyslitelných formálních pravidel Trier narušuje pravidla žánru a ukazuje, že komedie a drama jsou dvě stránky jedné mince - jenom škoda, že katastrofu chytne za pačesy až v závěru. (rozšiřovat se o uchopení ženských postav v jeho filmu je, myslím, zbytečné, je zde jedna plačka a dvě dominantní ženské postavy, které se v závěru vyjeví jako ty mimo.) L) Přestože je Kdo je tady ředitel? vydávána za takovou malo legrační komedii, která není vážná, jedná se o kritiku kapitalismu, v němž každý má nějakou roli či se přetváří. Na to přistupuje i sám tvůrce, který své vymyšlené VON ve jméně vyměnil za UFON. (11.05.2007)

Intelektuálská hříčka s velmi osobitým humorem, která se nebude líbit každému. 1) Zvláštní film. Když si odmyslím podivnou až surrealistickou atmosféru, řízlou stejně podivným humorem, o němž netuším, jestli je dánský, skandinávský nebo trierovský (když už si to režisér i sám napsal) a nepřihlédnu k formalistickým hříčkám s kamerou, pak nevím, co mi vlastně zbyde._____ 2) Abych našel cestu ven z tohoto trierovského světa za zrcadlem (nebo snad za kopírkou), pomohu si při hodnocení základními otázkami. Chci tento film vidět znovu? Nechci. Bavil jsem se? Moc ne, i když některé okamžiky (ječící pracovnice u kopírky, nerudný Islanďan, schůzka na kolotoči nebo objímání se) jsou pozoruhodné a není jich málo._____ 3) Teď možná promluvím jako kulturní barbar, ale celý film mi připomínal zfilmovanou rozhlasovou hru, kdy režisér - amatér neví a netuší, co dělat s kamerou, a tak si zkouší různé pohledy a úhly. Vím, že to tak není, ale pocit televizní inscenace mám hluboko v sobě._____ 4) Celkově mě tato intelektuálská hříčka příliš neoslovila. Tím nijak nesnižuji její osobitost a svéráznost. (14.02.2009)