12:08 Na východ od Bukurešti

Film, který nemůže než vyvolat nálady tehdejšího "revolučního nadšení" ve východní Evropě. Taky jsem se toho zůčastnil, i když mnohem obezřetněji a s očima víc otevřenýma než v roce 68. A jak to opravdu bylo? Byli jsme vůbec tam, kde tvrdíme, že jsme byli? A bylo skutečně naše troubení, po kterém padly zdi Jericha? Scénář, který zpracovává Corneliu Porumboiu, ze země, která si "sametu" užila méně než my, je možno po patnácti - a ještě dalších patnácti letech - brát v úvahu jako alternativu Hutkova vyhlášení"pravdomluvného slova" a Havlova provolání o "lásce a pravdě, které musí..." Každopádně už nastal čas, udělat si ze sebe trochu legrace, než neustále vysílat projevy a muziku před sroceným davem. (20.02.2021)

Je vidět, že ani Rumuni pořádně neví, co s tou divnou revolucí z roku 89. Nikoho nezajímá, neví se, jestli vůbec proběhla, a jestli, tak zda lze její aktéry považovat za hrdiny. A pak se dozvíte, že za Ceaușesca bylo líp, že příslušníci tajné policie dnes vesele podnikají, že sídliště jsou v zimní podvečer pořád stejně hnusná a lidi chlastají dál. (647., 6. VI. 2011) (09.06.2011)

Pět hvězdiček tomu přes velkou lítost nedám, protože forma poněkud pokulhává za obsahem a přes rozumnou stopáž se první polovina trošku táhne a celkem zbytečně rozpitvává nelichotivou přízemní existenci protagonistů příběhu. Zato druhá polovina, která se odehrává v televizi během živého diskuzního vysílání, je doslova skvělá a je to myslím pro mě zatím ta dosud nejpřesnější výpověď o realitě generace, která zažila pád komunistického režimu a následnou deziluzi z popřevratových poměrů. Zažila ji mimochodem naprosto oprávněně, protože elity a jejich skutky jsou jen výsledkem celkového stavu společnosti a změny myšlení jsou mnohem těžší než formální změny režimu. Elity nejsou o nic lepší ani horší než zbytek společnosti a dělají jen to, co jim ti dole dovolí. Tenhle snímek je v zobrazení skutečnosti daleko nejblíž pravdě než jakýkoli český snímek, který se v posledním dvacetiletí chtěl vyrovnávat s naší minulostí. Televizní sešlost řeší, jestli se v provinčním městě na východ od Bukurešti odehrávala revoluce nebo jen místní pasivně čekali na pád moci v hlavním městě. Lidská paměť, jak známo, funguje selektivně a člověk si rád upravuje vlastní životopis do té míry, že tomu nakonec sám věří. Konfrontace s realitou, respektive s viděním svých bližních, pak může způsobit přímo gejzír tragikomických výstupů, které odhalují konjunkurálnost a přizpůsobivost našich hrdinů. Styl humoru, který se doslova vyžívá v trapnosti a malosti filmových postav, je docela vzdálený našemu hřejivému a nostalgickému, řekněme, hřebejkovskému stylu. Celkový dojem: 85 %. (01.06.2011)

Celovečerní debut Cornelia Porumboia, ověnčený cenou z Cannes, je skutečně hodně originální politickou satirou. Koncepce snímku, kdy rozdělení příběhu do dvou souměrných polovin, dělá formu tak trochu experimentální, přičemž hlavně druhá půle ,,live vysílání" v televizním studiu je skutečně sama originálem. Záměrně nepodařené nájezdy kamery, amatérské moderování i televizní přenos, neúměrně dlouhá stopáž vidlácké talk show atd. daly vzpomenout na dřevní doby porevolučního televizního vysílání i u nás, jak je známe ze začátku 90. let minulého století. Satirický přesah celého vyprávění ale zastiňuje předešlé - je v celkovém marasmu socialistického satelitu vůbec možné najít morálně nepokřiveného hrdinu? Stěží... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca (01.10.2010)

Byla či nebyla u nás revoluce? 1) 31letý režisér, scénárista a koproducent Corneliu Porumboiu se narodil ve východorumunském Vaslui, 70titisícovém městečku velikosti Opavy či Mostu asi 40 km vzdušnou čarou od moldavských hranic. Myšlení obyvatel maloměsta tedy zná dobře, a na filmu je to znát. 2) Filmu porozumí především ti, kteří dobře znají rumunskou mentalitu a poměry uvadajícího socialismu. Být mi dnes 18, polovinu dialogů prostě nepochopím, připadnou mi hloupé, o ničem, lidi jako z panoptika a především žádná akce. 3) Pár "akcí" jsem už zažil a přidaly mi pořádné šrámy na duši. Pár lidí jsem poznal i v mezních životních situacích. Pár měsíců jsem pobyl i v Rumunsku a pár let v reálném socialismu. Věřte mi, moji mladí dosud nezkušení přátelé, že film nepřehání ani trošičku. Naopak bych ocenil minimalismus v dialozích, ději i v hereckých výkonech. 4) Provinční městečko Vaslui vypadá i 16 let po pádu Caucescova režimu, jakoby k žádné změně nedošlo. Otlučené domy, nefungující výtahy, prázdnými ulicemi občas projede osamělá Dacia. Chybí, pravda, všudepřítomná hesla. Řídké připomínky současnosti (jeden mobil v celém snímku nebo dva ojeté západní vozy) působí nepatřičně jakoby z jiného světa. Vlastně se toho moc nezměnilo, zvláště ne v lidských duších. (30.05.2011)