Rekviem

Pozvolný pomalu se rozjíždějící, navíc velice realisticky zachycený, film o vymítání ďábla. Zní to sice divně, ale pro evropskou variantu zpracování příběhu „ďáblem posedlé“ Michaele (příběh je podle skutečné události, která se stala v 70. letech v jižním Německu) je to asi ta nejlepší možná varianta. Ze začátku sice jako by film nevěděl, kterým směrem se má ubírat: dokumentárně laděná kamera se spoustou zoomů, přitom prvotně silně čitelné rozvrstvení charakterů, které přímo vybízí k „afektovanému“ herectví. Potom se ale celkový koncept ustálí v docela pohledné realistické mírně dokumentárně strohé podobě a všechno začne fungovat. Rekviem je více než mystickým hororem psychologickým dramatem. V celém filmu vlastně nenajdeme naznak nadpřirozena. Místy nadpřirozeně se jevící momenty jsou podávány tak, že jejich vysvětlení se přímo nabízí hledat jen v čistém, světskou realitou ovlivněném, podvědomí nebohé Michael. Duševní vzpoura mladé dívky, která je od mala terorizována autoritářskou citově chladnou matkou v silně puritánském prostředí, se tak pouze stává logickým vyústěním situace. Zajímavý filmový pohled na tuto kauzu pak dotváří podstatně hororově přikrášlená americká verze V moci ďábla. (22.06.2009)

Čekal jsem napínavý film, u kterého se budu bát. Dočkal jsem se pouze pár znepokojujících scén, u kterých jsem alespoň nezíval. Hlavní hrdinka hrála posedlost velmi civilně a věrohodně, a jediná držela film nad vodou. Čekal jsem, co z filmu nakonec vyleze, ale vysvětlení se dá pobrat snad až ze závěrečných titulků. Nudil jsem se chvílemi nehorázně, zkoušel jsem to párkrát vypnout, ale satan mi vždy bolestivě zkroutil prsty, takže jsem to musel dokoukat. Pro mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... (14.12.2013)

Pokud očekáváte horor, tak na něj rovnou zapomeňte. Tohle je čistá psychologie. Od počátku bylo na filmu vidět, že celý ten zmedializovaný příběh Anneliese Michelové tvůrci pojali naprosto racionálně a se zdravým úsudkem. Film tak není efektivní a určitě nešokuje tak, jako to dělají americké verze. Spíše zabředne hodně hluboko do psychologie samotné postavy Michaely, kterou tu Sandra Hüller hraje hodně slušně a do samotné rodiny. Na konci filmu to na mě pak působilo tak, že jsem se vlastně vůbec nedivil, proč tento případ dopadl tak, jak dopadl. Pokud bych měl hodnotit zdali věřit více té duchovní a zkomercializované pravdě nebo se zaměřit na ten psychologický aspekt, tak určitě zvolím psychologický a okamžitě zatluču tehdejší německé církvi další hřebík do mahagonové rakve. Další důkaz toho, že ortodoxní křesťanství dokáže ze života udělat stejné peklo, jako ortodoxní islám. (09.01.2018)

Předem upozorňuju : Tohle není HOROR. Případ Anneliese Michel mám (myslím si)docela dobře nastudovanej. Na tohle psychologický drama zpracovávající příběh Anneliese Michel jsem se chystal už strašně dlouho. Ano,  tenhle film končí tam kde se většina filmů o posednutí ďáblem sotva rozjíždí. A možná proto díky tomu tenhle film hodně lidí zatratí. Já jsem naopak rád, že se vydal jinou cestou. Kdo případ zná. Ví co by následovalo. Vymítání se objevilo už v nespočtu filmů. Tady ho ovšem nenajdete. Mě Requiem nezklamal. Věděl jsem do čeho jdu. (30.11.2021)

Kto očakáva niečo v štýle Emily Rose bude prirodzene sklamaný, keďže tamto je špičkový horor, zatiaľ čo toto je dráma a horor len pomyslením, že sa to stalo. Je to pohľad z rodiny, asi ako sa to stalo, čo sa dialo, prečo sa to stalo. Skôr dokumentárny štýl než film. Je to o rodinných vzťahoch, nie o prípade chudery Anneliese, ktorá dopadla ako dopadla a tu jej koniec vlastne ani nie je ukázaný. Ale herečka vybraná veľmi dobre. (12.07.2023)