Nejlepší sportovec století

Člověka až zarazí, jak absurdní sport, jakým je sezení na kůlu, může být národním sportem - v tomto případě Frísů. Postupně se člověk dozvídá, že na kůlu se dají dělat různé věci, jako např. vzpěr na rukou, čurání, stání, jedení, čtení, povídání, dá se z něj ve spánku či únavou spadnout rovnou do vody, ale taky se z něj krásně pozoruje veškeré dění kolem. A ještě jeden bonus: při troše zručnosti obou zúčastněných se na něm dá i milovat. A nakonec za to všechno, co na něm zvládnete včetně toho nejdůležitějšího, a to časového rekordu, budete odměněni cenou nejlepší sportovec století:-) Jenže to by na nejvyšší hodnocení nestačilo. Co z tohoto filmu činí nezapomenutelný zážitek je to, co se děje kolem kůlu - vztahy mezi lidmi, jak se kdo na tuto aktivitu dívá, co tato aktivita dělá se samotným aktérem - co v něm umocňuje a co potlačuje - co to dělá s ostatními v jednotlivostech, ale i skupinově jako národní sport... A když je to vše velmi dobře zfilmováno a umocněno hudbou Zbigniewa Preisnera, člověk jaksi zapomene na veškerou absurditu onoho sportu... (15.01.2011)

Upřímně, Nejlepší sportovec století mě opravdu hodně minul. U téhle komedie/tragikomedie jsem se za celou dobu pořádně nezasmál, snad jen pár usměvných scén by se zde našlo. Příběh byl docela dost nudný, absurdní, nereálný a hlavní hrdina mi byl bohužel jak zjevem, tak svým chováním krajně nesympatický. Za kladné body snímku by se daly počítat krásná kamera, hudba a lehce pohodová, příjemná atmosféra, ale první a druhou složku najdete vlastně v každém současném přírodovědném dokumentu, takže tentokráte budu přísnější a hodnotím pouze 2*. (15.07.2010)

Nevím, zda je to zvýšenou spotřebou omamných látek, která je v Holandsku vrcholová nebo čím, ale náměty některých holandských filmů překonávají hranice standartního lidskýho uvažování. Bylo zajímavé, že ve filmu sedí na kůlech výhradně muži, přitom z běžných životů víme, že na kůly většinou dosedávají ženy, zkrátka holandský originální hrátky začínají od píky. Film má v sobě kapku sociálního dramatična, kapku romantična a kapku humorečna. Vypráví příběh o životě kluka, jeho osudem se stal kůl a když v jeden moment dochází k osudovému střetu, kde si hlavní hrdina musí vybrat mezi kůlem a ženou, všichni držíme palce, aby Taeke zůstal drsnej a vybral si správně. Je to poklidná vyprávěcí hřička u který si člověk příjemně odfrkne a nějak se emočně nevyčerpá. (08.09.2014)

Další důkaz toho, že i s malým rozpočtem se dá natočit " velký snímek ". Zvlášť v této době, kdy se člověk neustále " honí od jednoho k druhému " působí tento snímek jako čisté zjevení a balzám ( pohlazení ) po duši. Občas se vyplatí zcela vypnout a nechat se unášet " obyčejným " příběhem. Naposledy jsem takovéto podobné pocity zažíval u Lynchova snímku Příběh Alvina Straighta. Nejlepší sportovec století je lidsky hřejivý snímek, který dá alespoň na dobu 100 min zapomenout na starosti každodenního života a pohladí a zahřeje na duši. Možná se by tento snímek vyplatilo sledovat v třeskutých mrazech, neboť v těchto parných dnech hrozí samovznícení :o) Dětská a závěrečná část prostřední pasáž převyšují, nicméně jako celek působí tento snímek přesvědčivě a celistvě. A ten konec....jestli se dá mluvit o něčem takovém jako zemřít krásnou smrtí, potom je to určitě tento případ. Umřít s úsměvem na rtech, komu z nás se to podaří.... p.s. jestlipak hlavní hrdina Taeke Jongsma ví, že má v Čechách konkurenta. Nejedná se ale o sezení na kůlu, nýbrž záchodové míse :o) Ještě teď mám v živé paměti z dětství, jakým bylo problémem dostat se u nás na WC, neboť bratr když zasedl, dokázal opravdu lámat rekordy. Nebylo pro něj žádným problémem přečíst během jeho " pobytu " celé Staré pověsti české a to někdy tam a nazpátek :o) Ještěže sousedi měli pochopení a se slovy.. Martin už opět čte, otevírali jejich WC :o) .......PROMIŇ brácha.... vím, tohle bude za panáka a ne jednoho :o) (16.07.2010)

Jako komedie funguje. Záběry na soutěžící na kůlech jsou nádherně úsměvné, vlastně je to tak trochu perfektní náborový film k sportovní disciplíně sedění na kůlu. Přesvědčí, že sedět je opravdu něco. Hned bych si šel posedět. Jenže jako sociální drama a la "sedím na kůlu protože protestuju proti moci kapitalistů" ani jako příběh o prosezené lásce už tolik nepřesvědčuje. A když se hlavní hrdina ve svém prosezeném boji přidává ke komunistům a divák by asi měl cítit jakési uspokojení z hrdinova nalezení životních cílů, tak člověk cítí spíš nekonečnou hořkost z blbosti... 70% (07.04.2007)