Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Když už se nějaký československý film dostal na Otrlce, musí to být fakt něco. A taky že je, protože taková kravina se fakt jen tak nevidí. Má to takový ten strašně absurdní humor, na hranici geniality a trapnosti, který já rád když funguje, ale tady to bylo tak 50 na 50. Zatímco ale v první polovině bylo ztřeštěných nápadů dost, druhá polovina jen kopírovala viděné a některé scény zbytečně natahovala (honění harmonia, vypuštěná Vltava, boj nevěst o sele). Zase ale závěrečná svatba byla bizarní dost, to jo. A taky zaujme herecké obsazení. Celkově to je hodně ujeté, ale funkční tak na 50%. 3* (23.10.2020)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)

„Co se v jazzu naučíš, v stáru jako když najdeš.“  Tahle absurdně rozverná parodická hříčka pro mě snad neztratila nic ze svého kouzla od doby, kdy jsem se u něj bavil jako puberťák. Tenkrát mě sice zklamalo, že mnohé hudební hvězdy se zde doslova jen mihnou, ale po letech se zase mnohem víc bavím mj. nad zdařilými metafilmovými vtípky, které přináší vypravěč–nápovědník Milan Lasica. Máme zde originální koncept komedie s průběžně vznikajícím scénářem k romantickému filmu, který si sám střílí ze sebe včetně různých klišé zápletek, sentimentu, přehnaných zvratů i překombinovanosti, zároveň z každého kouta tu probíhá nabitá palba vtipných narážek na vše možné, dotažených uprostřed nespočetného množství gagů ab absurdum (např. i zparodování legendy o odklánění se diváků před jedoucím vlakem – tentokrát však plovoucí lodí na plátně :D )... parodují se tu lidová řčení, kterým se stejně jako dalším slovním hříčkám dostává vizuálně doslovnímu provedení, obrací se klasické vyprávění příběhu v divadle, literatuře a filmu za pomoci skvělé průvodní trojice Vyskočil–Svojtka–Augusta, to vše v kulisách známých pražských míst. Do děje je různě zapojena i soudobá československá kulturní scéna, v pojetí opravdu jak z nějaké silvestrovské estrády, přičemž řada známých osobností si vystřihne sebeparodické cameo (major Jirsák vyhlašující celostátní pátrání po ztraceném harmoniu rulezz :D ). Nedotčen ze strany tvůrců nezůstal ani nejdřív z desky plně puštěnej Felix Slováček, který o něco později se svým instrumentálním sólem osvěží film jedinou poklidnější, poetickou chvilkou. Podobně jako u Podskalského Trháku (1980) mám pocit filmu, který na jedné straně z humoru a stylu tehdejších estrád dost vychází, ale na druhé straně je současně i hravě paroduje. Vydařila se i ústřední Hapkova melodie, Švankmajerův animovaný souboj budíka s kouskem masa během titulků či závěrečné live vystoupení Laďky Kozderkové na pozadí svatby vskutku bizarní (a jedem! ♫ :)). Zmíněný Trhák však u mě zůstává o třídu výš, nejen proto, že mě tu Luděk Sobota občas se svou věčně opakovanou jedinou polohou už lehce otravoval. [80%] (26.02.2024)

Tak nevím. Hvězdičky za scénu s loutkama, závěrečnou scénu a za úvodní titulky. Zbytek? Určitě zajímavé, ale dle mého zabíjející jakýkoliv pokus o absurdní humor. Špatné načasování, špatné pointy, dost často spousta gagů vyznívá do ztracena, celkově je tempo takové divné. Navíc mi osobně hodně vadí ty postsynchrony, nemám rád ten sterilní zvuk. Tenhle film rozhodně nesedne každému a mně v tom nesednutí pomáhá i silná averze vůči čs. 70. rokům jako takovým... http://www.youtube.com/watch?v=LKI-XM0LRe4 (12.07.2012)

Splašené harmonium, zápas desítek nevěst o prase, Vltava vypuštěná špuntem do vany a a vše z nápovědní budky diriguje Milan Lasica. Scénář ulítlými nápady nešetří. Pod citlivým režijním vedením například Oldřicha Lipského mohla vzniknout nezapomenutelná absurdní veselohra. Jenže Tomáš Svoboda natočil nudnou a zoufale nevtipnou kravinu. Po třech pivech a s partou kamarádů by to mohlo být docela fajn, za střízliva se tomu vyhněte velkým obloukem. (03.11.2020)