Mé druhé já

Jodie Foster by si měla lépe vybírat scénáře. Po Tajemném létu si totiž opět vybrala scénář, který má možná dobrý námět, ale jinak je to blbost. Navíc Jordan to celý natočil zcela průměrně a tak to celý táhne kupředu Jodie Foster, která opět exceluje. A taky jí pomáhá Terrence Howard, který se vedle ní rozhodně neztratí. Jinak je to ale zcela průměrný thriller. (20.01.2008)

Jdu se OBĚSIT !! Jodie foster je vzhledově snad neškaredší herečka hrající v Akčních filmech! Ale Herecký výkon, který ona Podává je Prvotřídní ! Film je napínavý jako Tangáče mé Sousedky! Jedná se o Revenge Movie, kde Jodie foster bude napadena místními Gangstery a příjde o snoubence! Po probuzení z Koumatu Vezme Spravedlnost do svých Rukou a Likviduje každého, kdo dělá neplechu! Do toho se Ovšem Musí Přisrat Terrence Howard, který je vynikající Vyšetřovatel! A postupem času bude Puzzle do sebe krásně zapadat! Shrnutí: Vynikající Herecké Výkony, Super Dialogy, Rychlý Spád, Perfektní Atmosféra, .. a Hlavně Můj Emociální ROZPAD !! 10/10 (02.01.2013)

Kvalitní krimi se skvělou Jodie Fosterovou v roli rozhlasové moderátorky, která se se svým snoubencem stane obětí násilí, pak donucena okolnostmi se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Kolegyně Rogue to skvěle vystihla: "Jodie Foster jako samozvaný Batman New Yorku". Trailer: http://www.csfd.cz/film/223270-me-druhe-ja/videa/ (22.05.2010)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)