Mé druhé já

Trochu mě mrzí, že nastavené tempo a kamerové lahůdky se zhruba v polovině filmu vytratí a vrátí se až v závěrečném kataklyzmatu, který ač končí originálně by opravdu mohl být natočen mnohem lépe. Ale tento nedostatek vynahrazuje herecký koncert Jodie Foster, mysteriózní hudba Daria Marianelliho a vymazlená kamera (předevím ony dlouhé záběry "na šikmé ploše"). To vše je spojené do kompaktního celku s netradiční atmosférou a povedeným scénářem, což zachraňuje kdejaké to škobrtnutí...:) (08.01.2008)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 7/10/// +Jodie Foster, Terrence Howard, napětí, atmosféra, vyšetřování, zajímavý závěr -pomálu akční, celkově pomalejší tempo, film se nevyžívá v brutalitě/// I tohle jsem chtěl vidět. Poslední roky se roztrhl pytel s filmy na téma ztráty a pomsty a je zajímavé, že každý film si na to jde trošku po svém. Hodně dělá postava hrdiny, v tomto případě hrdinky, její motiv, prostředí a pak samozřejmě akce, násilí a brutalita. Mé druhé já má tu nevýhodu, že jsem ho neviděl první ale až jako xtý film v řadě těchto filmů. Proto se mi zdá v některých věcech méně intenzivní a osobně si myslím, že mohl být akčnější. Každopádně hlavní hrdinka to táhně hodně nahoru a i rozhovory v rádiu a pouto mezi jí a jedním příslušníkem policie je nadmíru zajímavý. S filmem jsem hodně spokojen, závěr výbornej./// Celkem 82%/// (06.09.2010)

Řikal jsem si, že to snad není ani možný jak dobře Jodie Foster vypadá na tom plakátu k tomuhle filmu. Jenže v samotném filmu už taková kočka není, ale pravda je, že se na ní furt hodně pěkně kouká. Horší už je to s příběhem. Ten je totiž klasická odplata a tak na něm není vůbec nic zvláštního. Zvláštní je totiž na tomhle filmu akorát tak maximálně herecký výkon Jodie Foster, který by se dal vyhodnotit na jedničku s hvězdičkou třikrát podtrženou, a to nekecám. (25.09.2009)

Až nepřirozeně pomalý příběh táhne svým výkonem nahoru Jodie Foster. Občas jsem si říkal, jestli se člověk může do takových situací dostat i v reálném životě. Zřejmě ano, ale řešit je stejně kontroverzním způsobem jako hlavní hrdinka už běžný člověk nemůže. Těžko předvídatelný film, který však místy dost nudí, graduje v netradičním závěru. (30.03.2010)