Mé druhé já

Trochu mě mrzí, že nastavené tempo a kamerové lahůdky se zhruba v polovině filmu vytratí a vrátí se až v závěrečném kataklyzmatu, který ač končí originálně by opravdu mohl být natočen mnohem lépe. Ale tento nedostatek vynahrazuje herecký koncert Jodie Foster, mysteriózní hudba Daria Marianelliho a vymazlená kamera (předevím ony dlouhé záběry "na šikmé ploše"). To vše je spojené do kompaktního celku s netradiční atmosférou a povedeným scénářem, což zachraňuje kdejaké to škobrtnutí...:) (08.01.2008)

Zoufale okoukaný scénář by nebavil nikoho, pokud by Jordan občas nezakýval s kamerou a Jodie nehrála jako z partesu. Sice si k její postavě pořádnou cestičku nenajdete, ale co, po okreskách to taky není špatné, obzvlášť, jsou-li lemovány hezkými filtrovanými obrázky a náklaďákem použitého střeliva. Zkuste to a když na pár minut usnete, nemusíte se bát, že o něco přijdete. (09.10.2007)

Jodie Foster nám xichtem zraje do rolí babiček, zvláště když se namaluje, ale postavičku má stále k světu a herečka je to zkrátka výborná. V této psychologičtější variaci na "Přání smrti" nahradila v hlavní roli Charlese Bronsona. Násilí a obrana před násilím, velmi vděčné téma a v některých ohledech brutálně realisticky zpracované. Jenže místy si logika odběhla na záchod a tak se setkáme i s nepříliš věrohodnými situacemi - (mírný SPOILER) hlavně ze závěru jsem lehce rozpačitá, tam na paní logiku asi přišla sračka. Takhle to v životě prostě nechodí, jakkoliv by bylo fajn, kdyby ano. Závěrečná čtvrtina dojem z filmu poněkud snížila, ale pořád se udržel v solidním nadprůměru (napomohla i výhybka oproti očekávanému romantickému klišé, díky za ni). 71% (24.05.2010)

Pro mě je tenhle film hodnotitelský oříšek. Na jednu stranu mě docela bavil, užíval jsem si Jodie a její výkon (znovu potvrdila, jak moc výbornou herečkou je). Ovšem těch „ale“, kterých během filmu narostlo jako hub po dešti. Jistě, kdo nezažil, těžko může usuzovat, nad čím asi tak tento násilnou tragédií postižený člověk přemýšlí…přesto, není na nákup zbraně jedna neúspěšná návštěva policie+otravný záznamník detektivů málo? A pak hned na to další totálně vyhrocené události jako „obchod“, „podzemka“…„auto.“ Snad každý divák se musí nad takovými náhodami minimálně pozastavit (v opačném případě je zcela odmítnout). A pak je tu detektiv, jakkoliv sympatický, tak totálně nevyrovnaný (ne co do herectví jeho představitele, ale postavy jako takové); na některé věci přichází (spojuje si je) až obdivuhodně rychle, jiné zas slepě přehlíží…znovu to zrovna moc důvěryhodnosti nevyvolává, a to nemluvím o maximálně diskutabilním závěru (kterému se však nedá odepřít slušná porce napětí). Výsledné hodnocení je na pomezí ¾*, ale za ten odporný kalkul (v podobě psa) na konci se přece jenom já osobně přikloním k nižší variantě (tu vyšší bych však také chápal). „Co děláte, když nemůžete spát?“ – „Nic.“ – „Není to těžký? Nedělat nic?“ – „Ne, dá se na to zvyknout.“ (28.08.2014)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%) (24.09.2007)