Mé druhé já

Je to celkom dobrý thriller s Jodie Foster. Má dosť dobrý príbeh o rozhlasovej moderátorke, ktorá je počas večernej prechádzky so snúbencom napadnutá skupinou výtržníkov, čo ona so zraneniami prežije, ale snúbenec už to šťastie nemá a keďže sa spočiatku bojí chodiť von, zoženie si zbraň na obranu a časom sa stáva nemilosrdným zabijakom menších alebo väčších zločincov. Spracovanie je celkom slušné, síce tempo je hlavne spočiatku pomalšie a až tak moc sa tu toho neudeje, ale keďže sa film nenesie v akčnom duchu, ale tvorcovia si skôr vybrali thriller s výraznými prvkami thrilleru a krimi, tak to vôbec neprekáža, túto tématiku mám veľmi rád v rozličnom podaní a uspokojilo ma aj toto, dej zaujme už od začiatku a hlavne časom, keď už má pre film väčší význam aj detektív sa to ešte vylepší a je radosť pozerať na to, ako vo filme má tento typ zabijaka vždy sympatie väčšiny ľudí a k tomu ešte aj ten výborný koniec, ktorý už asi ani nemohol dopadnúť lepšie. O akcii sa tu moc hovoriť nedá, tu sa samozrejme nedajú čakať žiadne väčšie prestrelky, ale aj tak sú jednotlivé situácie celkom zaujímavé, okrem záveru hlavne scéna v metre, takže som spokojný. Herecké obsadenie je na tom dobre, výborná Jodie Foster v hlavnej úlohe, charizmatický Terrence Howard v úlohe detektíva a okrem nich tu už nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka pôsobia ideálne, všetko, o čo tu cítiť snahu tu dopadlo nadpriemerne, takže si nemám na čo sťažovať. Fanúšikovia tohto typu filmu by nemali byť sklamaní, ale podobný Rozsudok smrti z toho istého roku je predsa len lepší. 74% (05.06.2012)

Slovenský, či český distribučný preklad sú rovnako primitívne ako originálny názov, kto sa nimi však nedá odradiť, nebude ľutovať! Skutočne. Ak by vás zaujímalo prečo, posnažím sa to vysvetliť. V traileri sa rysuje len ďalší rutinný, priamočiary a obohraný príbeh o pomste, ktorý diváka ničím neprekvapí a možno preto mnohí z vás jeho zhliadnutie len mechanicky odkladali na neskôr. Dej filmu a jeho kvality však na mňa tajomne vybehli spoza rohu ulice, prepadli ma v tú najneočakávanejšiu chvíľu, olúpili ma o všetky falošné dovtedajšie ilúzie, ktoré som si o ňom vytvaroval a následne mi uvalili takú ranu, že som bol z toho pár chvíľ v mimo. Psychologický prerod postavy od hlavnej obete po hlavnú hrdinku sa podaril na výbornú, pretože Jodie Foster to celé zatiahla silou niekoľko sto konských síl. Pozoruhodné je striedanie bezcitných, pomstychtivých, beštiálnych, surových a zverských scén s následnou jemnou psychologickou štúdiou, senzitívne prístupnou a vnímavou zo strany diváka. Pocit plánovanej odplaty a fandenia voči postave Ericy je silný a záver to celé zvládol s prehľadom. Množstvo scén možno nepôsobí originálne, ich originálny sled je však natoľko zaujímavý a svojský, aby tak film ako celok pôsobil. 85%. (12.04.2009)

Až nepřirozeně pomalý příběh táhne svým výkonem nahoru Jodie Foster. Občas jsem si říkal, jestli se člověk může do takových situací dostat i v reálném životě. Zřejmě ano, ale řešit je stejně kontroverzním způsobem jako hlavní hrdinka už běžný člověk nemůže. Těžko předvídatelný film, který však místy dost nudí, graduje v netradičním závěru. (30.03.2010)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)

Pár měsíců po premiéře, hodnocení pomálu, pětek poskrovnu a oslavná řeč veškerá jedna, ale co to znamená? Že kolik lidí, tolik chutí a přesto, že zmermomocňovat nikoho nehodlám, musím se vypsat z toho, že The Brave One je skvělý film bez ohledu na fakt, že Jordana mám v srdci a Jodie obdivuju. Spolu zařídili, abych Erice a jejímu chování po tom, co byl její spokojený vesmír rozmetán na prach, rozuměla a aby se mě dotkla její ztráta, šílený strach a pak potřeba zadostiučinění. Jak by taky ne, když Jodie otiskla do své tváře i nejmenší odstín emoční škály. To si pak může dát i scénář pohov, i ty vyčítané náhody se přece přiházívají hlavně tehdy, když o to nejmíň stojíte, a že je konec ... nevěrohodný? A víte, že mi to ale vůbec nepokazilo zážitek? (08.02.2008)