Mé druhé já

Po dloůůůhé době pořádnej thriller... Událost, která se přihodila hlavní postavě, se může v dnešním světě stát komukoli z nás a myslím, že si to pořád dost lidí neuvědomuje. Dokáže člověk hnaný pomstou udělat věci, kterých by dříve nebyl schopen ? Na tu otázku Vám Jodie Foster odpoví v tomto napínavém příběhu.... 80 %. (23.04.2009)

Pro mě bylo sledování docela zajímavým experimentem. Dopoledne jsem se dívala na originální znění, to mě nijak zvlášť nenadchlo, ačkoliv jsem byla takřka v očekávání. Večer potom vysílání s dabingem. To by mě přímo odradilo, kdybych neznala originál. Film, který je takovýmhle způsobem založen na hlavní hrdince a emocích, které vyjadřuje hlasem, je přímo hřích dabovat! Nicméně poznámky některých kolegů o tom, že film působí tak nějak komiksově, jsou dost na místě. A ten pocit je zase nemístný. (22.05.2010)

Trochu mě mrzí, že nastavené tempo a kamerové lahůdky se zhruba v polovině filmu vytratí a vrátí se až v závěrečném kataklyzmatu, který ač končí originálně by opravdu mohl být natočen mnohem lépe. Ale tento nedostatek vynahrazuje herecký koncert Jodie Foster, mysteriózní hudba Daria Marianelliho a vymazlená kamera (předevím ony dlouhé záběry "na šikmé ploše"). To vše je spojené do kompaktního celku s netradiční atmosférou a povedeným scénářem, což zachraňuje kdejaké to škobrtnutí...:) (08.01.2008)

Pro mě je tenhle film hodnotitelský oříšek. Na jednu stranu mě docela bavil, užíval jsem si Jodie a její výkon (znovu potvrdila, jak moc výbornou herečkou je). Ovšem těch „ale“, kterých během filmu narostlo jako hub po dešti. Jistě, kdo nezažil, těžko může usuzovat, nad čím asi tak tento násilnou tragédií postižený člověk přemýšlí…přesto, není na nákup zbraně jedna neúspěšná návštěva policie+otravný záznamník detektivů málo? A pak hned na to další totálně vyhrocené události jako „obchod“, „podzemka“…„auto.“ Snad každý divák se musí nad takovými náhodami minimálně pozastavit (v opačném případě je zcela odmítnout). A pak je tu detektiv, jakkoliv sympatický, tak totálně nevyrovnaný (ne co do herectví jeho představitele, ale postavy jako takové); na některé věci přichází (spojuje si je) až obdivuhodně rychle, jiné zas slepě přehlíží…znovu to zrovna moc důvěryhodnosti nevyvolává, a to nemluvím o maximálně diskutabilním závěru (kterému se však nedá odepřít slušná porce napětí). Výsledné hodnocení je na pomezí ¾*, ale za ten odporný kalkul (v podobě psa) na konci se přece jenom já osobně přikloním k nižší variantě (tu vyšší bych však také chápal). „Co děláte, když nemůžete spát?“ – „Nic.“ – „Není to těžký? Nedělat nic?“ – „Ne, dá se na to zvyknout.“ (28.08.2014)

Vyznění, pochybné postrkávání příběhu (jakoby další „nahodilosti osudu“ byly psány za pochodu) a vševědoucnost postav (detektiv ví, co chceme, aby věděl, na což by ovšem potřeboval mozek Holmese, Poirota i slečny Marplové dohromady) táhnou film dolů; výkon Jodie Fosterové, lehkost dialogů a zručnost režiséra naopak hodně vysoko. Výsledek není úderem na solar, ale – a ani na nejmenší měřitelnou jednotku času mě nenapadne uvažovat jinak – je mnohonásobně zdařilejší než Přáni smrti. Neil Jordan přemýšlí. A my můžeme s ním. Třeba nad tím, že pro jiný trest smrti než ten bez soudu v dnešní „civilizované“ společnosti už brzy nebude místo: (ne)mělo by? 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Mahalik, k212, Nick Tow, HAL, Standito (21.05.2010)