Mé druhé já

Pár měsíců po premiéře, hodnocení pomálu, pětek poskrovnu a oslavná řeč veškerá jedna, ale co to znamená? Že kolik lidí, tolik chutí a přesto, že zmermomocňovat nikoho nehodlám, musím se vypsat z toho, že The Brave One je skvělý film bez ohledu na fakt, že Jordana mám v srdci a Jodie obdivuju. Spolu zařídili, abych Erice a jejímu chování po tom, co byl její spokojený vesmír rozmetán na prach, rozuměla a aby se mě dotkla její ztráta, šílený strach a pak potřeba zadostiučinění. Jak by taky ne, když Jodie otiskla do své tváře i nejmenší odstín emoční škály. To si pak může dát i scénář pohov, i ty vyčítané náhody se přece přiházívají hlavně tehdy, když o to nejmíň stojíte, a že je konec ... nevěrohodný? A víte, že mi to ale vůbec nepokazilo zážitek? (08.02.2008)

Řikal jsem si, že to snad není ani možný jak dobře Jodie Foster vypadá na tom plakátu k tomuhle filmu. Jenže v samotném filmu už taková kočka není, ale pravda je, že se na ní furt hodně pěkně kouká. Horší už je to s příběhem. Ten je totiž klasická odplata a tak na něm není vůbec nic zvláštního. Zvláštní je totiž na tomhle filmu akorát tak maximálně herecký výkon Jodie Foster, který by se dal vyhodnotit na jedničku s hvězdičkou třikrát podtrženou, a to nekecám. (25.09.2009)

Solidní atmosféra a na půli cesty podaný teror vnímaný očima ženy. Nedočkáme se žadných svalů, hektolitrů krve ani hrdinských xichtů. Jordan se to pokusil vzít za úplně jiný konec. Povedlo se to, jak už jsem zmínil, tak nějak napůl, nicméně za podívání tenhle film rozhodně stojí. Především Jodie Foster tyto role umí a její dialogy s Terrencem Howardem jsou velice kvalitně napsané. Žádné šokující brutality ala Taxikář se nedočkáme. Město není tak špinavé, úchyláci nejsou tak úchylní a drsnost není tak drsná. Jakoby se tvůrci nedokázali pořádně odvázat. Konec naštěstí v pořádku a proměna hlavní hrdinky relativně uvěřitelná. Mohlo to dopadnout i hůře. Stále tam JE ta hmatatelná uvěřitelnost. I když si ji musí člověk trochu dopepřit a zamíchat. (30.04.2008)

Za fušérský scénář plných trapně umělých náhod, že Foster narazí na toho a pak zase onoho a všechny prostě picne jedna hvězda dolů. Za tupý konec, druhá hvězda dolů. Třetí hvězdu strhávám za scénu, kde Foster vytáhne kazetu z monitorovacího zařízení, které je umístěno hned vedle kasy?! To je fakt dost trapný umístění a velice nevěrohodný zemetení stopy. (23.03.2013)

„Ako ste sa spamätala z toho, čo sa vám stalo?“ – „Nespamätala.“ V produkcii Joela Silvera a Susan Downeyovej (Robertovej manželky) nakrútil cenený írsky režisér Neil Jordan (INTERVIEW S UPÍROM) psychologický triler zo sekcie „revenge movie“. Filmy o pomste sú často na jedno brdo (najviac sa to zrejme odzrkadlilo na nekonečnej sérii PRIANIE ZABIŤ s Charlesom Bronsonom), ale keď sa darí, tak sa darí (MUŽ V OHNI) a ak sa do príbehu zaangažuje herečka formátu Jodie Fosterovej (Oscar za MLČANIE JAHNIAT), je to radosť. Fosterová je (napr. s Russellom Croweom) jedným z mála hercov, ktorí sú známi prísnym výberom rolí, preto ak aj samotný scenár nie vždy stojí za veľa, minimálne kvôli ich hereckej prítomnosti sa nejedná o stratu divákovho času. Jordanovmu filmu okrem kvalitných hereckých výkonov (ďalej určite ešte aspoň Terrence Howard – SPOJENEC) pomáha pôsobivá kamera, „newyorská atmosféra, k zamysleniu nútiace dialógy a prepracované psychologické pozadie, ktorému tento mierne nadpriemerný film vďačí za to, že nie je krvákom, ale zaujímavou psychologickou sondou do života človeka, poznačeného tragédiou. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/176991/Niet-navratu-80.html (17.05.2008)