Beowulf

Adrian pravdu dí, naprosto bezpohlavní záležitost (to úzkostlivé schovávání pohlavních údů je neuvěřitelně komické), která až moc spoléhá na správně epickou hudbu Alana Silvestriho, který takhle dobrý nebyl od Van Helsinga. Pokud Robert Zemeckis, kterému vždy sloužilo experimentování s digitálními dovednostmi k vyprávění přiběhů, hodlá marnit svůj potenciál, prosím, ať si to klidně dál dělá, když ho to baví, ale ať s sebou nestahuje v téhle filmové poluci i Rogera Avaryho a Neila Gaimana, z jejichž dlouho pilovaného scénáře zbyl jenom neúnosně natahovaný a pubertálnímu publiku zpřistupnělý kýč. Jako hlavní problém filmu byl neviděl neživnost charakterů v něm, která diváka nutně vede k apatii, protože se vypráví legenda, ale fakt, že zemeckisovské vyprávění o hrdinovi proti své vůli a vůbec relativizování hrdinství jako takového jednoduše nefunguje a Zemeckis tak po Polárním expresu na skutečně dospělý performance-capture projekt čeká. Beowulf je tak bohužel stejně snadno zapomenutelnou záležitostí jako Pod povrchem, u které bych neočekával, že bych si raději pustil videotrashovou verzi s Christopherem Lambertem, která je více sexy a zábavnější. (29.11.2007)

Tak jako je hrdina Beowulf i přes svou statečnost v důsledcích jen hračkou v rukou nevyzpytatelného osudu, je převedení jeho příběhu na filmové plátno hračkou pro Zemeckise a jeho tým. Hračkou pro diváky lákavou, pro některé téměř neodolatelnou. Pro většinu z nich ale nedosažitelnou. Tvůrci si s ní totiž tak dlouho hráli, až se stala pro ostatní použitelná jen na jedno pohrání. Závod v moři, souboj s drakem nebo přelet kamery od královy síně až ke Grendelovi jsou scény, které které z hlavy nedostanu několik měsíců, jenže příběh se mi mezi nimi trestuhodně ztratil. Vždyť Beowulf je dávná legenda, ze které vychází nejedno slavné dílo žánru fantasy. Proč se tedy v první polovině téměř výhradně opírá o patetické promluvy nebo chlípné (rozuměj dobově drsné) výkřiky? Nevím, jestli bych chtěl odhodlaného válečníka vidět v hrané verzi, tam by totiž podobné přehmaty vynikly ještě výrazněji. Navíc herci jsou i přes animační "filtr" skutečně výborní, Winstone má charismatu na rozdávání a taková Alison Lohman i přes dost málo prostoru dokáže chýlící se závěr rozzářit svou tradiční něžnou krásou. Ale pořád Zemeckisovi věřím. Jenom se nemůžu zbavit obav z toho, že onen dokonale skloubený příběh s revoluční animací od něj nakonec přece jen nepřijde. (21.12.2007)

„Teraz sme sa stali netvormi my sami.“ Drobné spoilery. 40%. Od mien Gaiman, Avary, Winstone, Zemeckis či Hopkins som čakal viac. Pritom prvú hodinu ma to bavilo. Mám slabosť pre podobné epické, temné, jemne melancholické látky. Ale následne sa príbeh vybral úplne iným smerom, než som čakal. Neviem, prečo som si myslel, že celé dve hodiny budú venované bitke s netvorom, ale neboli a po sľubnej prvej hodine prichádza druhá, ktorá ma nudila ako v občasných akčných scénach, tak v pokojných, kedy sa postavy rozprávali. Niektoré zábery/obrázky parádne, ale inak nuda a miestami dokonca rozpaky (scéna, v ktorej nahý muž bojuje s príšerou je vtipnejšia, ako podobné scény zo série o Austinovi Powersovi, kde tvorcovia tiež stoj čo stoj zakrývali intímne partie herca, vtedy to ale bola KOMÉDIA). (14.01.2011)

Hrdinský epos jak má být. Ano, lze namítat, že v hrané podobě by dopad byl daleko drtivější. Já ale říkám, že v tomto případě jsou ostatní složky filmu natolik silné, že je to malichernost. Je to dáno především opravdu velmi dobrým scénářem. Charaktery jsou skvěle napsány, gradace děje je perfekní a především celek odpovídá době a prostředí, do kterých je zasazen. Prostědí královských síní, chvástající se hrdinové, divoké pitky, ostré meče a sekery, ovšem ne v rukou nagelovaných vyholených cucáků v kožených trenkách (ala bezpohlavní 300). Takhle vypadají ti, kteří vědí, jak bodat ostrým koncem. Stárnoucí Beowulf a závěrečná bitka s drakem mě pak definitivně přesvědčili, abych ignoroval počítačový vzhled a soustředil se na příběh. Zemeckis mě překvapil dospělostí přístupu k látce (na čemž má nepochybně zásluhu Gaiman), film je také naprosto politicky nekorektní z pohledu pozice mužů a žen (poslení dobou mám ostatně pocit, že se k tomu mnoho filmů vrací). Zkrátka konečně fantasy pro dospělé bez obrýlených dětiček zachraňujících svět. A 3D verzi doporučuju. (01.12.2007)

Příběh starý jako dějiny britského písemnictví samy je dodnes jedním z nejsilnějších děl literatury, kterou dnes označujeme za fantasy (pomněte, že se jedná o jeden z nejvlivnějších pravzorů fantasy jak ji dnes známe). K němu samotnému a k jeho adaptaci na filmové pásmo nemám moc co dodat, snad jen - veliká spokojenost, Avary a Gaiman se práce zhostili poctivě a kouzlo legendy dýchá jak má. Taky zvuková formální stránka je dotažená jak se patří - krásný soundtrack, vyšperkovaný několika dobovými písněmi, je okouzlující; hlasové party živých herců jsou zase podány s nasazením a profesionalitou, jakou si takovýto projekt rozhodně zaslouží - zde je třeba vyzvednout zejména Raye Winstona. Asi jediný větší problém tak tedy zůstává u vizuálu. Člověk se nemůže ubránit pocitu, že kdyby tenhle film ještě pár let počkal, mohl být výsledek o poznání úchvatnější... Zejména v době, kdy se kvalita počítačové animace s každým rokem exponenciálně zdokonaluje - takhle jsme přece jenom příliš často nuceni uvědomovat si nevěrohodnost pohybů a mimiky tváří, což je v mnohých (jinak báječných) scénách veliká škoda. Přesto si myslím, že si Zemeckisův Beowulf vaši pozornost zaslouží. Rozhodně máte-li rádi poctivé hrdinské legendy - tahle je jedna z nejpoctivějších. 70% (02.07.2009)