Žízeň

Asijský katolický kněz pro podstoupeném lékařském experimentu dostane neutuchající chuť na krev a současně požádá manželky bližního svého. Romantické horrorově mysteriózní psychologické drama? Ano, všechno tohle to je. Že vám to zní jako Stmívání? Na to zapomeňte. Korejci jsou v podobných horrorově laděných dramatech mistry a i v tomto případě ťali přímo do živého. Výborný příběh, skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů, až soft porno erotika a naprosto úžasná závěrečná scéna na útesu. Trochu psycho, trochu drsnosti ve stylu Terezy Raquinové (Bakjwi by vlastně mohlo být jejím hodně volným převyprávěním), trochu komedie. Možná by to nemuselo být tak dlouhé, ale jinak je to hodně povedeně namíchaný mix, v němž obě hlavní postavy od počátku filmu k jeho závěru ujdou velmi dlouhou cestu a mezi tím, čím jsou na začátku a tím, čím jsou na konci je dost podstatný rozdíl. A obzvláště hlavní hrdinka je fakt výborná (nejen pro to, že je to Asiatka, pro něž mám fakt slabost). (17.02.2013)

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)

Zábava preveliká, miera bizarnosti značná. Asi ako keby sa sused Záviš premenil na upíra, začal prášiť Kristínku a potom spolu vymárovali všetko v dosahu, vrátane Mafie a Pištu Hufnágela. Inak povedané: čakal som aj komediálne prvky, ale scény až v duchu raimiovskej krvavej grotesky ma zaskočili. A možno je škoda, že to Park hnal až tak na hranu, pretože nános gore, digitálnych efektov a (väčšinou sexuálnych) podivností prehlušil inak vrstevnato poňaté upírske klišé. Zahrané a natočené je to ale bravúrne - záverečná scéna na útese je jednoducho geniálna. (17.01.2010)

Kdybych věděl, že se bude jednat o korejský art, tak bych do toho nešťouchnul ani hráběma. Nicméně v komentech jsem se dočetl, že se jedná o krvavé, originální, místy i vtipné dílko, které přináší do světa upírských filmů nový prvek a že mu snad škodí jen to, že je pomalu odvyprávěné. Takže nejedná, nepřináší, neškodí. Vtip žádný, originalita skrytá, krve málo, nové prvky o které nikdo nestojí a to, že je to pomalu odvyprávěné je úplně jedno. I kdyby to svištělo jak šikanzen, na víc, než 10% by to nedosáhlo. Měl jsem co dělat, abych to dokoukal i se zrychlováním. (23.05.2014)

Původně jsem ani netušil, že Thirst bude opět taková černá a ďábelská komedie jako Parkovi předcházející snímky. Program byl bohužel takový, že jsme se na film dostali až na třetí projekci, kde proti upírskému melodramatu stál kontroverzní Antichrist. Ten nás však nenavnadil natolik a Trier je navíc pěkný úchyl, abychom si na něj pokempili lístky a tak byla volba jasná, alespoň pro mě. Přítelkyně ještě netušila, do čeho vlastně jde, neboť žádný Parkův snímek dosud neviděla a kdyby věděla, co ji čeká, asi by raději zvolila mluvící lišku a uřezané genitálie. Když se za tímto krvavým, pro někoho i příliš násilným, místy dokonce šokujícím a zároveň vtipným počinem ohlédnu, vidím celkem originální pojetí tohoto tématu, které je navíc zpracováno jedním z mých nejoblíbenějších režisérů vůbec. Pokračujeme v nechutnosti, jedna z těch silných scén je ta, kde kněz Sang-hyeon hraje na flétnu, tou však proudí něco jiného než vzduch a právě díky takovým místům se jistě nejednomu divákovi obrátil žaludek. Co se týče té brutality, kdo přetrpěl třeba Martyrs, přežije jistě i tohle. Když pominu tyto zvrácenosti, sex, zabíjení a krev, těchto prvků je totiž ve filmu docela dost, jsou zde i ty divné scény, které mám na Parkovi nejraději. Jedna z nich je ta snová s trojicí postav a kamenem v posteli. Herecké obsazení nemohlo být snad vybráno lépe a Song Kang-ho jako padlý kněz zamilovaný do vdané ženy dokáže výborně zahrát snad jakoukoli postavu. 133 minutová stopáž mi vůbec nevadila a kupodivu bych ani nestříhal. Trochu bych zkritizoval CGI, animace skoků nebyly zrovna zpracovány nejlépe, jsou spíše průměrné, pro film však dostačující. Technická stránka je jak jinak než skoro dokonalá a na takové vizuálně lahodné a umělecké dílo s ladícím hudebním doprovodem je radost pohledět nebo taky někdo bude třeba zhnusen a půjde se tak akorát vyzvracet. (9/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)