5 centimetrů za sekundu

Chápu, že se to někomu líbí, chápu, že toho někoho dokáže oslovit a že si ten film dokáže naprosto zamilovat. Chápu to a těm lidem to přeju. Ale pokud patříte do jedné z těch skupin, radši můj komentář dál nečtěte, nechci vás naštvat. Všichni tu jsou uchvácení animací, avšak mě přišlo, že je jenom dobrá. Vadilo mi, jak je to místy strašně přebarvičkované a i když ji zde někteří uživatelé vynášejí do nebes, ani v tomhle mi nepřišlo, že by byla bůhvíjak propracovaná. Některé detaily ano, ale třeba to, že postavám někdy chybí nosy nebo že jenom trošku zdálky vypadají jak šablony, to mi nepřijde jako vypiplaná animace detailů... Dále příběh. Ten je zajímavý jenom v první kapitole, kde má o čem vyprávět a když pominu citové vydírání, je sám o sobě silný. Chybí mu jen to, že o hlavních postavách nám řekne jen to, že jsou do sebe zamilované. Nic víc. To je ale právě špatně, protože jestli mě to má dojmout, tak prostě chci o nich něco vědět, ne jen to, že existují. Tenhle nedostatek se to trapně snaží vynahradit skrze poetiku a dojemnou hudbu, ale evidentně to režisérovi zabralo, když to tu má 81%... Druhá část se zabývá jenom příběhem Akari, která se - bůhvíproč, co by mi to ten film vysvětloval, že? - vykašlala na Takakiho a už si spolu ani nepíšou, zato ona se zamilovala do někoho jiného. A ta část se jmenuje Kosmonaut, bezdůvodně. Třetí a závěrečná část je už jenom vata, zbytečná výplň, kdybych chtěl být fakt hodný, řeknu, že je to pokus o závěr. Dokonce zde i hraje písnička, žánrem úplně jiná než to, co zde zatím hrálo a je u ní lyrcis, abychom si taky mohli zazpívat. Proč to tam je jsem taky nepochopil, prostě Japonci, asi si u svých dojáků rádi zazpívají. Tak jako tak tomu chybí nějaká síla, chybí tomu (i když to má být hlavně pocitový film) aspoň drobná charakteristika postav, chybí tomu něco, co by z toho udělalo víc, než jen doják pro holky. Já holt holka nejsem, rozhodně nejsem fanda anime a tak to nedocením. Pardon. Chtěl jsem to vidět kvůli tomu, že jsem si nedokázal představit poetický animovaný film - no tak jsem to viděl. Aspoň že to mělo jen hodinu, po první kapitole už mě to stejně začalo nudit. 2* (23.09.2020)

Japonské animáky umí být nádherně melancholicky poklidné, procítěné a dokonce i ty nejbanálnější situace umí naplnit neobyčejným kouzlem a nezapomenutelnou atmosférou. Makoto Šinkai to všechno ještě zpomalil a povýšil na druhou. Dokonce i ty sněhové vločky se v dlouhých záběrech snášejí tak nějak pomaleji. Ten film je jako sen, jako filmová meditace, která z hlubin paměti vytáhne ozvěny vlastních prvních naivních lásek i připomínky všeho co jsme tehdy kvůli nim byli schopni udělat a podstoupit. Na druhou stranu, užít si takový film vyžaduje nejen trpělivost, ale především to správné rozpoložení. Pokud ho netrefíte, uvidíte nudu o ničem, ale pokud to trefíte, dostanete dojemný příběh o láskách, kterým není přáno a dáno se naplnit, příběh hluboce procítěný a emotivní přesto podávaný bez velkých vypjatých gest. Jen málokdy se mi stává, aby byl animovaný film tak intimním a osobním prožitkem. (26.04.2019)

5 wallpapers per second. Takovou přezdívku filmu udělil nějaký internetový uživatel a s každou další vteřinou mě film utvrzoval o její pravdivosti. Taky mě utvrzoval o pravdivosti přísloví "quit while you're ahead" což v mém případě bylo již na konci první epizody, zhruba v polovině filmu. 1. epizoda: Skvost. Možná jsem poznamenán, že mám tímto způsobem svoje "odježděno" a "odepsáno" v rámci LDR, takže spíš než jako příběh jsem to vnímal jako ztvárnění pocitů v podobných situacích, což bylo zvládnuto na jedničku (určitě neuškodilo, že jsem to sledoval při jízdě vlakem). S koncem bych byl spokojen ať už by spolu skončili nebo ne. 2. epizoda: Taky povedené, ale už trochu slabší, opět jsem to vnímal jako ztvárnění pocitů, ovšem už to zdaleka nebylo tak univerzální, abych se mohl bez problému vcítit do života hrdinů. 3. epizoda a potažmo i zbytek filmu: Zbytečná nastavovaná kaše, i přes kterou film stěží překonává jednu hodinu. (05.10.2019)

Film jímavé krásy, která si mě zcela podmanila. Zprvu se mi zdálo, že je to jen sled nádherných obrázků (místy na hranici fotorealističnosti), volně pospojovaných v lyrickém duchu do melancholického vyznění, které v posledku přechází do ušlechtilé nudy, ale není to pravda. Tento film je v první řadě výletem do hezčího světa, z něhož se nechce vracet a kde možná nahlédnete některé aspekty svého života v jiném světle. Výjimečný zážitek, který si chci uchovat v paměti co nejdéle. (04.11.2013)

Bohužel obrovské zklamání. Naštěstí ale jen po příběhové stránce, kterou moje šedá kůra mozková absolutně nepobrala. Variant, jak si lze celý film vyložit, je zřejmě více - ještě, že to jistí další shlédnutí. Po vizuální stránce nemám absolutně co vytknout, japonské animáky prostě opakovaně předvádějí, proč byl vynalezen blu-ray... (28.08.2011)