5 centimetrů za sekundu

Na první pohled film, který je vyprávěný obrazem i přesto, že stále někdo mluví. Na druhý dílo, které své jednotlivé složky provazuje přesně tak, jak bych to chtěl jednou mít v nějakém vlastním filmu. Útržky vět, zpřeházené myšlenky, asociativní plynutí obrazů, zpochybnění trojí jednoty, obrovská výmluvnost záběrů na tvář, či na obyčejné krabičky od mléka. Každý jeden prvek získává nevídanou svobodu a samostatnost, díky čemuž funguje v celku zvláštním a originálním způsobem. I kdyby nic jiného, tak velmi poučná podívaná. (Čímž nechci nijak zastírat skutečnost, že mnohé, spíše většina použitých prostředků se datuje až do dob němého avantgardního filmu.) (08.07.2010)

Audiovizuální stránka v některých momentech naprosto geniálně dokonalá a to ani ne tim stylem, že by to najendou na diváka film vybalil na plný koule jako Ghost in the shell 2, že se skoro už nedalo sledovat nic jinýho, ale všechny ty detaily a osvětlení z toho udělaly takovou přirozenou vizuální parádu, nicméně příběhově mi to přišlo dost nudný a nějak sem si ty kreslený postavy nedokázal moc oblíbit a tak mě to příliš nezajímalo a následně sem se v příběhu trošku motal. (11.09.2008)

Příliš krátké příběhy mě nedokázaly vtáhnout do atmosféry smutku, ztráty a smíření. Navíc některé scény byly příliš kýčovité. Všeho bylo zkrátka "příliš" - příliš málo nebo příiš mnoho. Přesto se našlo pár okamžiků, kdy jsem se téměř stala modelovým divákem. Navíc mám pro japonské kreslené filmy slabost...takže takové dojemné tři hvězdičky. (22.04.2012)

Chápu, že se to někomu líbí, chápu, že toho někoho dokáže oslovit a že si ten film dokáže naprosto zamilovat. Chápu to a těm lidem to přeju. Ale pokud patříte do jedné z těch skupin, radši můj komentář dál nečtěte, nechci vás naštvat. Všichni tu jsou uchvácení animací, avšak mě přišlo, že je jenom dobrá. Vadilo mi, jak je to místy strašně přebarvičkované a i když ji zde někteří uživatelé vynášejí do nebes, ani v tomhle mi nepřišlo, že by byla bůhvíjak propracovaná. Některé detaily ano, ale třeba to, že postavám někdy chybí nosy nebo že jenom trošku zdálky vypadají jak šablony, to mi nepřijde jako vypiplaná animace detailů... Dále příběh. Ten je zajímavý jenom v první kapitole, kde má o čem vyprávět a když pominu citové vydírání, je sám o sobě silný. Chybí mu jen to, že o hlavních postavách nám řekne jen to, že jsou do sebe zamilované. Nic víc. To je ale právě špatně, protože jestli mě to má dojmout, tak prostě chci o nich něco vědět, ne jen to, že existují. Tenhle nedostatek se to trapně snaží vynahradit skrze poetiku a dojemnou hudbu, ale evidentně to režisérovi zabralo, když to tu má 81%... Druhá část se zabývá jenom příběhem Akari, která se - bůhvíproč, co by mi to ten film vysvětloval, že? - vykašlala na Takakiho a už si spolu ani nepíšou, zato ona se zamilovala do někoho jiného. A ta část se jmenuje Kosmonaut, bezdůvodně. Třetí a závěrečná část je už jenom vata, zbytečná výplň, kdybych chtěl být fakt hodný, řeknu, že je to pokus o závěr. Dokonce zde i hraje písnička, žánrem úplně jiná než to, co zde zatím hrálo a je u ní lyrcis, abychom si taky mohli zazpívat. Proč to tam je jsem taky nepochopil, prostě Japonci, asi si u svých dojáků rádi zazpívají. Tak jako tak tomu chybí nějaká síla, chybí tomu (i když to má být hlavně pocitový film) aspoň drobná charakteristika postav, chybí tomu něco, co by z toho udělalo víc, než jen doják pro holky. Já holt holka nejsem, rozhodně nejsem fanda anime a tak to nedocením. Pardon. Chtěl jsem to vidět kvůli tomu, že jsem si nedokázal představit poetický animovaný film - no tak jsem to viděl. Aspoň že to mělo jen hodinu, po první kapitole už mě to stejně začalo nudit. 2* (23.09.2020)

Prvá a druhá kapitola ma vôbec nebavili. Druhá sa mi páčila najviac, pripomínala mi rôzne príbehy, ktoré som čítala v knihách. Chalan povie niečo milé a dievča v duchu kričí od nadšenia... no a ja spolu s ňou a to som prežívala aj pri druhej kapitole. Tretia vo mne nezanechala takmer nič. Bohužiaľ. Asi zrejme viem viacej "súcitiť" s teenegermi ako s 13 ročným príliš poetickým chlapcom alebo dospelým mužom, ktorý (podľa toho ako vyzeral) mohol mať už dávno ženu, ktorá by ho ľúbila alebo teda aspoň na každý prst jednu. Proste som čakala niečo dojímavejšie a dramatickejšie z toho čo tu ľudia písali. No ale tretia kapitola tak pri tej som sa určite tvárila ako kameň. Jednoducho druhá vyvolala vo mne emócie a ostatné nie. Bodka. (11.07.2014)