Kletba zlatého květu

Yun-Fat Chow a Li Gong jako ikoničtí vládci dynastie Tang. Yimou Zhang režíruje monstrózní film jako demonstraci toho nej, co je možné v čínských filmových ateliérech realizovat. Maximální výprava, maximální interiéry, maximální kostýmy, maximální komparzy, maximální detaily, kam oko pohlédne. A přitom příběh jednoduše demonstruje klasické smrtící rodinné drama, kde všichni jsou vinni a zároveň oběťmi. Kletba zlatého květu je jeden z mála módních východních importů, nad kterých jsem ochotná přimhouřit oko a splynout s každou zlatou výšivkou. (23.06.2011)

No, musím říct, že mám z tohoto filmíku docela dobrý pocit. V podstatě by se dalo říct, že je to spojení Hrdiny s Vyvěste červené lampiony. Prvních sedmdesát minut filmu se potácíme kolem císařské rodiny, což pro mainstreamově zaměřené diváky bude dost nuda - podoba s lampiony čistě náhodná?:-) A pak nastane to, na co se jistě všichni těšili, totiž masakr. Pokud vydržíte až sem, budete odměněni vskutku císařsky. (22.06.2007)

Na Kletbu zlatého květu se hezky dívá a Zhang znovu předvádí podobnou stylizovanou hru jako v Hrdinovi a Klanu létajících dýk. Jenže jestliže v Hrdinovi mohl divákovu pozornost udržet každou chvíli jiným pohledem na věc a u Klanu vše jistily rychlé změny prostředí, tady už se Yimou Zhang pouští do něčeho, na co očividně umělecky nemá - konverzační drama. Téměř smrtící pro Kletbu je to, že nemá dějový oblouk. Od začátku je jasné, že děj skončí v krvi, a to se také skutečně stane (ne, opravdu to není spoiler). Žádná gradace k tomu ovšem nevede. Běžnému divákovi se při sledování vybaví hned několik motivů ze Shakespeara, těm ve filmu zběhlejším zase jméno Akiry Kurosawy. V obou případech je ale jakékoliv srovnání s Zhangovým eposem poněkud urážlivé. (15.03.2010)

To, čo na mňa absolútne nezabralo pri Zhangovom Hrdinovi (2002), na mňa na sto percent zapôsobilo v prípade Kliatby zlatého kvetu. Vedel som, že to bude efektné, krásne a majestátne, ale pôvodne som čakal, že to bude aj rovnako zdĺhavé, ploché a nudné. Každopádne som mimoriadne prekvapený. Rozhodne som sa nenudil, niekoľko scén som pozoroval priam s otvorenými ústami, a aj keď som si občas vravel, že je to až príliš prehnané, v konečnom dôsledku ma to aj tak ohromilo. Či už ide o nesmierne efektnú a pestrofarebnú výtvarnú štylizáciu alebo rovnako efektné súboje. Samozrejme tam je aj nejaký ten príbeh, ktorý síce nepatrí medzi hlavné klady filmu, ale aspoň to celé nie je tak prehnane poetické ako pri Hrdinovi. Síce si stále nie som naplno istý tým plným hodnotením, Zhangov film ma očaril natoľko, že mu ho s čistým svedomím ponechám. Jedným slovom Úchvatné... (23.12.2007)

Každý mistr jednou narazí a muselo se to stát. Už minulý film Klan letajících dýk pro mě znamenal od božského Hrdiny sestup dolů a poetika, příběhu přehlušila vše ostatní. V Curse of the Golden Flower zachází Yimou Zhang ještě dál a snaží se vystavět obrovské drama jedné dynastie na postavě manželky Imperátora. Což ve výsledku znamená obrovskou chybu a neúspěch. Výtvarný styl je nezaměnitelný, i když neskutečně barevný vnitřek paláce působí spíše kýčovitě, nevkusně a abstraktně. Vrchol a jediné kvalitní místo filmu je ke konci po velkém povstání, kdy je vše jednoznačně odděleno barvami a dostává se tak na řadu místo hereckého představení Gong Li (na kterou tu Zhang hodně sází, ale scénář to nezvládá ) velká armáda a krásné jednoduché barvy. Vrchol filmu, který je jinak slepenec velké nudy a lásky, která neměla budoucnost. Chow Yun-Fat je nevyužit a nedostane se prakticky do žádné pořádné bojové scény. Je to velký Imperátor, který bojuje už jen svým pohledem a existencí a nepotřebuje nic dokazovat v boji muže s mužem. Velká škoda nevyužitého potenciálu, ale do třetice nemohla vyjít stejná sázka na barevnost a prachmizerný příběh. (23.03.2007)