Nejkrásnější hádanka

Přiznávám, že jsem mile překvapen, neboť tvorbu pana Trošky opravdu nemusím. V záplavě pomatených "akčních" pohádek, kterými byly vyplněny vánoční svátky 2014, představuje pro mě tato Troškova pohádka návrat k pohádkovosti, dětem se to líbilo mnohem více, patrně proto, že se v pohádce orientovaly, postavy měly jasný charakter a usmívaly se, zpívalo se... Že by mě pohádka vzala za srdce, to úplně ne, ale koukat se na ni rozhodně dá. (04.01.2015)

VYKRADENÍ SAMA SEBE. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dočkám právě u Zdeňka Trošky, ale stalo se... Pohádky jako "Z pekla štěstí" nebo "Princezna ze mlejna" jsou cítit téměř z každého druhého záběru, což může v nejednom vnímavějším divákovi vyvolat otázku, zda nebyla "Nejkrásnější hádanka" pouhou přípravou na třetí výpravu za Honzou a Markytkou. Tento pohádkový mišmaš však nemá s kvalitou výše zmiňovaných filmů vůbec nic společného a jediné, co na něm stojí za zmínku, je Jan Dolanský. Mizerný zážitek z hloupých postav, zbytečně překombinovaného děje a nevtipných sekvencí ještě prohlubuje mizerná práce střihače. Některé scény na sebe vůbec nenavazují, jiné zase působí, jako by byly omylem rozděleny v polovině. Že by se spěchalo, aby bylo vše hotové v daném termínu? Nu, vypadá to tak... (29.05.2011)

Už jsem na to přišla, proč jsou současné pohádky tak debilní (kromě toho, že třeba v těch Troškových lidé místo mluvení vřeští, až by z toho jednomu pukla hlava/nervy). Protože v nich hlavní postavy hrají většinou modelové, přinejmenším hlavní role. Obsazovat herce už není v módě. Není to sice přímo příklad tohoto filmu, ale jen mě to tak napadlo. (06.01.2010)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Troška tady stanovil nový světový rekord v počtu předabovaných postav. Jejich soupis v závěrečných titulních je vskutku komický. Nejkrásnější hádanka je celkem snesitelná pohádka díky vysmátému chytrákovi v podání Dolanského a minimu bizarních postav, které sice pobaví děti, ale dospělého jen otravují. (09.05.2022)