Pravidla lži

„Jsme tu proto, protože už není kam bych´ utekli sami před sebou.“ Toto nie je žiadny experiment, režisér a scenárista dobre vedel, čo robí. Hoci som sa zo začiatku tešil, čo všetko PRAVIDLÁM LŽI vytknem, postupne ma rozprávač čoraz mocnejšie chytal za ruku vzťahmi, príbehmi a zvratmi bandy feťákov, ktorí v súkromnej liečebni chcú začať nový život, ale z feťáka nového človeka, česť výnimkám, nevykrešeš. Zdatné herecké obsadenie (Budař, Stránský, Novotný, Langmajer), puch človečiny a vynikajúce dialógy („Co rodiče?“ – A co jako?“ alebo „Prý jim bila zima... ale ani jedna neměla na sobě kalhotky.“). (02.02.2009)

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. (18.06.2011)

Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku ! (18.04.2007)

Čo z duše nemôžem ani cítiť, sú námety o “fetkách” či drogách, pričom jediný, ktorý som kedy v živote plnohodnotne docenil, bol “Trainspotting”. Absolútne sa mi do toho nechcelo, ale v obsahu sa píše o účelových klamstvách, žáner thriller by mal taktiež ponúknuť nejaké tie nečakané zvraty a s tým súvisiace rozuzlenie, čo v človeku môže evokovať mimoriadny filmársky zážitok, plus pozícia v “červených číslach”, tak reku skúsim Prvá hodina je úplne márna, počúvať od stroskotancov tie ich kokotiny, išlo úplne mimo mňa a tak som len celú dobu čakal, kedy konečne nastúpi zložka okolo krimi žánru. Ja fakt neviem, kto na tomto čo docenil, ale za mňa tento snímok pôsobí nie len extrémne lacno, ale ešte aj bez akejkoľvek snahy dostatočne zaujať. Furt sa tam niekto menuje, flashbacky, ktoré nedávajú zmysel, no čo bolo absolútnym základom môjho nezáujmu o pokračovanie v sledovaní, bola nulová empatia k postavám, ktorých osud mi bol totálne ľahostajný. Kľudne v ňom mohli všetci skapať. Nevyronil by som slzu .. (22.07.2024)

První čtvrtina (asi půlhodina) mě nesmírně upoutala až dokumentárně přínosným náhledem do vstupu, podmínek a průběhu terapeutické komunity dospělých jedinců léčících se z drogové závislosti. V další čtvrtině mé dojmy klesaly, protože film pokračoval pouze dalším trávením času s touto komunitou, jejíž nejmladším členům se věkově pomalu i začínám blížit a začal jsem cítit, že problémy těchhle drogově závislých mi mohou být docela ukradené. Naštěstí jsem to nevzdal a ve druhé polovině přišel nejdřív menší zvrat a posléze napínavě gradovaná zápletka kolem „zakázaného“ milostného vztahu uvnitř komunity. Určitě nečekejte na základě tohoto popisu žádnou romantiku, ale právě s těmito motivy mě Pravidla lži zpátky přitáhla k plnému zájmu a očekávání nad vývojem dalšího dění. Moc pozitivního toho možná tohle psychologické drama celkově nenabízí, ale kromě jedné z úvodní scén zkoušky v ledovém jezeře se mi jako pozitivně silná jevila scéna trojitého zapalování plamenu za abstinenci, pokoru a lásku... Po necelém týdnu od zhlédnutí zvedám hodnocení na 4. hvězdičku – přestože jsem se tím chvílemi prokoukával hůř, zjišťuji, že zážitek z Pravidel lži nebyl vážně marný, dokázal ve mně cosi zanechat a že si vybrané silné momenty z dění v sledované komunitě pořád vybavuji. [75%] (30.03.2024)