Pravidla lži

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Škoda té televiznosti... Pravidla Lži jsou v rámci české Kinematografie rozhodně osvěžujícím a odvážným počinem. Zajímavý scénář, konflikty, které nepůsobí uměle (čehož jsem se bál nejvíc) skvělí herci... Tvůrci nejenomže byli velmi schopní, ale měli i spoustu zajímavých nápadů, což nám poměrně často dávají najevo. Jediné, co tedy film totálně shazuje je zcela evidentní nedostatek peněz, které tvůrci na film měli. Je to vidět jednak na velmi televizní kameře (byť se to sprývným nasvícením, filtrem, úhlem a pod. daří maskovat) a především na dost otravné hudbě. Rozhodně musím vyzdvihnout herecké výkony Jiřího Langmajera a Jaromíra Dulavy. A skvělou hlasovací scénu. Langmajer je satan! (12.12.2006)

Co je to lež? Když jsme byli malé děti, rodiče nám dokola omílali, že lhaní je špatné. Říkali, že s pravdou dojdeme v životě nejdál. Určitě. Když ale zalhali oni, na otázku proč to udělali, jejich odpověď zněla, že malá lež nikdy neuškodí a může být v některé situaci i prospěšná. Jenže kdy poznáme, že zrovinka tohle je ta situace, kdy bychom měli mluvit pravdu? Když se cítíme provinile nebo když spácháme něco co by se nemělo? Ne. Mozek si tak jako tak přepracuje informace po svém a vy aniž si to uvědomujete sypete z rukávu lži o kterých se později řeknete "Sakra, vždyť to není vůbec pravda!". A na něco takového se snaží odpovědět film s tím nejupřímnějším názvem, Pravidla lži. Při sledování filmu jsem si představoval jak bych se v podobné situaci zachoval já. Sedíte v "kruhu pravdy" a měli byste odpovídat pravdivě, jenže je tam to slovíčko měli, můžete ale ani nemusíte. Právě ten pocit nejistoty, pocit toho jestli ten druhý mluví pravdu, je neskutečně tísnivý. Když nastala scéna přiznání vraždy, v duchu jsem si říkal, že já bych to na sebe prásknul. Proč je ten chlap tak pitomej, přiznej se a uleví se ti, chtěl jsem křičet přes celý sál. Jenže ve vyhrocené situaci bych se asi zachoval stejně jako on. Tohle není jen film o drogách, tohle je film o návratu do normálního života a naději, že se po vyléčení budeme chovat "normálně" a to slovo LEŽ budeme zkracovat na minimum. Teď ale lžu sám sobě... (24.11.2007)

Celá komunita odvykajících narkomanů je zajímavá. Každá postava má vlastní příběh, všechny bez výjimky jsou dobře obsazené i zahrané. Kdyby jen ona kriminální podzápletka mezi Langmajerem, Švehlíkem a Chmelou občas nepůsobila jako z jiného filmu, byl výsledek perfektní. Takhle je to spíš jen za tři a půl hvězdičky. (18.01.2007)

Sympatický počin. Velmi dobře vylíčená atmosféra terapeutické komunity, nadprůměrné herecké výkony a napětí při slovních přestřelkách. Co se určitě nepovedlo je zasazení do detektivního rámce, kterému chybí přesvědčivost. Navíc souboj Langmajer - Švehlík vyznívá do ztracena, když scénáristův zájem o Švehlíkovu postavu krátce po příchodu do komunity dost upadá. Nevyrovnané je představování jednotlivých členů komunity a vylíčení jejich příběhů. Škoda je taky značně televizního vzhledu filmu (ty flashbacky!). I tak jde ale jednoznačně o český nadprůměr. Těším se na další Sedláčkův snímek. *** 1/2 (09.06.2007)