Zmeškaný hovor

Nebyl to zase takový propadák, sice víceméně vykradený nápad z Kruhu s již otřepanou historkou o duchovi, který nemůže v klidu odpočívat, tak se mstí. První hodina byla nic moc, ale poslední půlhodinka se mi docela líbila, zápletka se alespoň trošku rozjela. Shannyn Sossamon bych však přece jen raději uvítal ve filmu, jakými byla třeba Pravidla vášně. (07.11.2008)

„S deťmi to vážne viete, to sa musí nechať.“ Originál kontroverzného ázijského režiséra Takašiho Miikeho sa mi páčil. Nebol to zázrak, japan shocky sa na seba proste veľmi podobajú, akurát sa prekliata VHS (RINGU) vymení za prekliaty dom (JU-ON), prekliaty internet (KAIRO), prekliatu špirálu (UZUMAKI), prekliate noviny (YOGEN), alebo práve prekliaty mobil v ZMEŠKANOM HOVORE. Americký remake stratil čaro ázijskej predlohy, ale našťastie nemá zlých hercov a ak odrátame záverečné titulky, trvá ledva hodinu a štvrť. Plus sa musí uznať, že aspoň zopár scén je príjemne strašidelných, atmosféra je pôsobivá, bonbóny ešte asi nikdy neboli také bizarné a vyzváňanie mobilu by si bolo kultové, keby šlo o kvalitnejší horor. Len (keďže som videl všetky významné ázijské duchariny posledných rokov a ich americké remaky) som sa nudil absenciou čohokoľvek inovatívneho. Som smutný z toho, že niektorí Američania v hororoch používajú počítačové triky, ktoré sú (aspoň na mňa) anti-strašidlené, viď. úplne zbytočné (a nekvalitné) počítačové triky z iného remake japan shocku, NENÁVISTI z produkcie Sama Raimiho. Masky sú oveľa pôsobivejšie, ako CGI. (28.05.2011)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Kdo nečeká hororovou pecku, neměl by být příliš zklamán. Duchové zde nepůsobí přímo děsivě, ale spíše jen tak trochu tajemně, hrdinka je docela sympatická, hlavní pointa sice není překvapivá (použita v x jiných filmech), ale postačí. Kdyby mi už nelezlo na nervy to zažité schéma: "Hrdinka objeví nástroj kletby, načež se vydává na pouť za objevením jejího strůjce, popřípadě jejím zničením", byl bych spokojenější. (24.01.2008)

Tak že to bude až takový průser, to jsem opravdu nečekal. Japonský film mi přišel dostatečně děsivý, i když přece jen bylo vidět, že inspirace v "Ringu" byla značná, ale americký remake už je skutečně jen vykrádáním "Kruhu", nejspíš se snahou tvrdit, že když to fungovalo jednou, bude to fungovat i podruhé s jinými herci. Nefunguje. (19.08.2015)