Bourneovo ultimátum

Dokonalé zakončení Bournovi trilogie. Greengrass moc dobře ví co na diváka platí a s Mattem Damonem předvádí pořádnou akční podívanou, která má vše co by k ní mělo patřit. Jednoznačná záležitost jak už pro skalní fandy Jasona Bourna, tak i pro nezaujaté diváky, kteří se doteď s Bournem neměli tu čest potkat. Jeden z nejlepších filmů letošního roku. GENIÁLNÍ (21.08.2007)

Film, který vás rozběhá tak, že před vámi budou strachy uhýbat i tramvaje. Jason Bourne je zpátky. Naštvaný, ozbrojený, ultimátní. Poslední uzly jsou rozpleteny, poslední záhady vyřešeny a to v explozivní dvouhodinové akční jízdě, která vás v úvodu vypustí rovnou doprostřed bitevního pole, kde si to rozdávají nefalšovaní "terminátoři". Proti Jasonovi tentokrát stojí jeho mladší kolegové, nekompromisní zabijáci, co vás uškrtí na tkaničce od bot. Je to souboj machrů a übermachrů, takže nebudete stíhat popadat dech a absorbovat nápady, které čekají v každé scéně. Greengrass trochu uklidnil kameru, vypiloval akční scény a nechává děj plynout výhradně skrz postavy. Nezáleží na tajemných dokumentech a stíny obestřené minulosti. Jde nám o Bournea a jeho protivníky. Co si myslí, co dělá, jak při tom vypadá a proč je bez diskuze nejzručnějším akčním hrdinou sezóny. Ta elegance, ta bezprostřednost, ta efektivita. Matt Damon krade srdce fanouškům adrenalinové zábavy a všechny výtky o příliš nevýrazné evoluci celé série, posílá k čertu jediným žiletkovým chvatem. Bourneovo ultimátum je radost - z výjimečné, uvědomělé a po všech strankách "dospělé" filmařiny. (90%) (01.09.2007)

Nic překvapivého se nestalo a Greengrass dokráčel s až Bourneovskou elegancí na závěr dost možná nejúžasnější a nejnapínavější agentské série. Damon znovu nakopává zadky, ukazuje, k čemu jsou podle něj knížky a řádí po všech místech světa, aby konečně zjistil pravdu. Dvě hodiny plné akčního šílenství, geniálních záběrů a brilantní režie, to vše podtržené vynikajícím Damonem dělá z Bourneova ultimáta trhák nejen letošní sézóny. Jak tvrdí Douglas - boží, geniální, famózní, úchvatný film. Za sebe dodám, že permanentně kulervoucí. (17.08.2007)

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Mnohými posuzováno jako nejlepší Bourne a je pravdou, že honička po střechách domů, kdy kameraman proskakoval okna hned za Mattem Damonem a zajistil tak unikátní a akční záběry, tomu dost nasvědčují, přesto bych se přiklonil k názoru, že první díl je prostě první díl a tudíž nejlepší, ať se vám to líbí nebo ne, bez ohledu na tak krkolomné a takřka nic neříkající souvětí, které jsem zde vytvořil navzdory skutečností, že jsem původně chtěl napsat klasický postulát a bez spoilerů. (27.06.2011)