Já, legenda

V úžasném úvodu, který připomene že Lawrence je prostě talent, vám ani nepřijde, že se chystá monumentální zrada. Režisér je v tom nevinně, jelikož kočírovat scénáristické nic Akivy Goldsmana je za trest. Sice dá několika scénám ještě řádnou grádu a charisma Willa Smithe docela funguje, byť v těch dramatických scénách mu není zrovna příjemně, ale zbytek je roztahaná žvýkačka o délce 100 minut. Tohle mělo být dvouapůlhodinové drama s pořádným akčním nábojem a vymazlenými triky a ne velkohubá divadelní hra bez koulí. Tady někdo zapomněl jak se dělá dramaturgie a pustil na jeden plac tvůrce postapokalyptické sci-fi a rodinné soap opery. Letos si žádný film více nezaslouží nálepku zklamání jako právě tohle. (28.12.2007)

Start legendy je strhující. Mírně přehnaná adrenalinová jízda plynule pokračuje jako zábavné přežívání jednoho trosečníka, který, ač nemusí, v rámci zachování vlastního duševního zdraví respektuje určitá pravidla a sociální interakci si krom povídání s věrnou fenou („Drž mi packy“) vynahrazuje pravidelnými návštěvami videopůjčovny, kde každý den potkává ty samé němé tváře. Jediná živá osoba v hodně širokém okolí… Člověka skoro napadá, jaká by to byla pohodička. Jenom si nesmíte začít klást otázky typu „odkud ještě po třech letech bere potraviny, vodu a elektřinu?“. Nemluvě o nepředstavitelné psychické zátěži, zde reprezentované všehovšudy jedním dvěmi záchvaty vzteku. Cirka po třiceti minutách přichází na řadu první náznak žánru, k němuž se tvůrci hodlají přiklonit, což s plným nasazením (bohudík) učiní teprve v poslední dvacetiminutovce. Tak jako tak, film po vyložení hororových karet ztrácí část svého kouzla. Najednou absentuje nadsázka a větší prostor dostávají rádoby psychologické momentky, příliš povrchní, aby nezačaly i při tak skromné délce působit jako vata. Neobviňoval bych Willa Smithe (ač mi do role vědátora ani trochu neseděl), Francis Lawrence mixuje dohromady příliš mnoho žánrů a žádnému nevěnuje náležitou péči. Když z toho nakonec vykvete další stoprocentně korektní rodinné drama, překvapen bude asi málokdo. 75% Zajímavé komentáře: anais, Tomco, Blackberry, Desperado, Triple H, Alojs (15.01.2008)

Těžké hodnotit a psát komentář na tento snímek. Je to ukázkový příklad marketingu, který ukazuje co má, aby nalákal mnoho diváků na film, který je úplně jiný než se dalo očekávat. Pravděpodobně jde o nejvelkolepější komorní snímek v historii. Příběh muže, který přišel o všechno a jediné co ho pohání dopředu je víra v naději, kterou představuje pro ty ostatní, kteří "žijí" po většinu dne v temných domech a pouze v noci dostávají šanci procházet se po ulicích. Plukovník Robert Nevill nestál o to být legendou, stejně jako hrdinové si neuvědomují, že jejich konání j hrdinských rozměrů. On jen chce zachránit ty zmutované obyvatele New Yorku a celé země, kteří měli tu smůlu a nejsou imunní vůči viru, který měl vymazat rakovinu z listiny nevyléčitelných nemocí. Proč se tedy tento snímek nemůže stát legendou? Nemá na to. Je to pro mě smutné, že to říkám. Francis Lawrence ani Will Smith(který je boží), za to nemohou. Vinu nese páni scénáristé. Akiva Goldsman a všichni jemu podobní, kteří naplnili tento film příliš slabým dějem a zapomněli říct více o celém viru a všem jeho dopadům. Jejich vinou nemá film nijak extrémně silné okamžiky a spoléhá pouze na obličej Willa Smithe a režijní umění Francise Lawrence, který kromě akce, která je trochu zbytečně "šílená" a digitální, neztrácí pevné otěže nad svým filmem. Ani hudební skladatel James Newton Howard neukazuje své kvality, ale vlastně ani nemá kde. Raději bych hudbu Clinta Mansella, např. z traileru na tento film (hudba z Fontány), která nemá chybu. Něco podobného snímku chybí. K závěru se nemám co vyjadřovat. Snímek k němu směřuje a celých závěrečných 15 minut ve jménu Boha, sráží snímek níž než bych si přál. Přesto nedokážu odolat prostředí lidmi neobydleného a poničeného New Yorku, který společně s Planetou Opic a Loganův útěkem je nejdokonalejší vizí světa po lidech. Velký potlesk pro Lawrence a kameramana, kteří drží komorní část silně pohromadě. Stejně jako atmosféra se povedli i lekací scény, kterých je tak akorát a jsou velmi vydařené. V neposlední řadě potěší detaily na každém kroku, které jsou prostoupeny celým snímkem, ať je to plakát Superman versus Batman, DVD Godfellas (Mafiáni) nebo další perličky, rozhodně potěší. Asi nebudu jediný, kdo má pocit, že s trochou méně peněz na digitální "obyvatele" New Yorku mohlo jít o "komorní" záležitost roku. Ještě větší hlavní myšlenku a opravdu bych dával pět hvězdiček. Snad příště... pro Willa Smithe budu mít vždycky otevřené dveře. (11.01.2008)

I když v tomto filmu Will Smith předvádí kvalitní výkon, i když atmosféra vyprázdněného New Yorku oslovuje, i když stmívání přináší větší děs než v Pitch Black, přesto nejsem touhle Legendou nadšen. Pro virus, který mění lidi v zombíky, pro nepotřebné akční scény, pro nedotaženou psychologii postav. Někdy člověku film vadí i z ideologického hlediska. Já kupříkladu těžko přenáším přes srdce, že úvodní tři minuty viní z vyhynutí lidstva genové inženýrství. Zbytek filmu o tom sice až tak není, ale přesto si člověk odnese z kina lehce posílené vědomí, že tenhle obor je nebezpečný frankesteinismus par excellance. A jelikož vyhynutí šlo zdůvodnit ve scénáři i jinak, chorobou člověkem nestvořenou, je tam toto ideologické poselství vloženo záměrně za účelem boje proti genetickým manipulacím. Útok na city místo racionální argumentace. S objevením se Anny vstupuje do filmu naivní náboženská agitace, kterou film předkládá jako velikou moudrost. Ke konci se ke všemu náboženství snoubí s ekologickou propagandou. Těžko ode mě očekávat, že z toho budu skákat radostí. Ano, tam, na konci putování, za těmi dveřmi, je nejen bezpečí a naděje, ale i bůh. Bůh je s těmi, kteří používají jen obnovitelné zdroje. Kdo si myslí, že mi hráblo, ať mi zodpoví, proč, krom lidí, na úplném konci kamera zabírá kostel a větrnou elektrárnu. Slabé *** (26.08.2008)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)