Po svatbě

Nie je čo vytknúť. Silná téma + najlepší dánsky herec a najlepšia dánska herečka. Najmä u Mikkelsena som si istý a budem musie upraviť svoju top 10 hercov, on tam proste patrí. Zaujímavo riešená kamera na detaily tváre a zvraty vo filme. Pripomína mi to presne tie škandinávske vypaľovačky ako Hon, s typickými pomalými dialógmi, mnoho pasáži je tu o hudbe a spomínaných detailoch, ale proste aj tak to ide celkom v rýchlom tempe. Tak sa to má točiť, to čo natočili Američania v roku 2019 sa tomu nepodobá ani z tretiny. Len opísali scenár a zmenili pohlavia protagonistov. (14.04.2020)

Film začíná (a zčásti pak i pokračuje) trochu jako hollywoodská oddechovka - hlavní hrdina, správňák co se stará o indické dětičky, přijíždí zpátky do rodné země, kde má možnost získat od neméně správného chlapa, shodou okolností milionářského podnikatele, peníze pro charitu. A aby to nebylo tak jednoduché, manželka onoho milionáře je jeho láska z mládí a on je otec její nejstarší dcery. Není to ovšem náhoda, proč se ocitl tady a teď. Z příběhu, který mohl lehce sklouznout do patosu a sentimentu, Brierová vykouzlila podivuhodně hutnou podívanou. A jako snad všechny dánské filmy, i tenhle je o rodině, životních hodnotách a smrti. Doporučila bych ho mimochodem promítat u nás studentům FAMU. Protože tudy vede cesta. (14.04.2009)

"Uveriť tomu niet, podľahnúť z fleku hneď". Susanne Bier si po škandinávsku variuje viac účelné horkasté dráma. Miesi v sebe charitatívne, rodinné a milostné úskalia opusteného pracovníka (Mads Mikkelsen) indického sirotčinca, ktorý sa na obchodnú "otočku" vracia do rodného Dánska so zámerom obdržania finančného daru..."Sad show" pre otrlých v ktorom (pravdepodobne i ty) nájdeš miesta sentimentom prepálené, ale aj doceníš naliehavosť či zjavnú veľkorysosť s akou je celý tento humánny skutok pretkaný. Dáni majú v sebe dar, ktorým sa neopovážim pohŕdať-nenosia ružové brýle a to ma-pri idealistickej demagógii tlupy mocenských šarlatánov (dosaď si tam koho chceš)-teší. (25.02.2010)

Pozoruhodné dílo dánské režisérky Bierové navenek může působit dojmem konvenčního melodramatu. Ale už výchozí kulisy naznačují, že tentokrát se mýlíme, uvěříme-li tomuto vnějškovému zdání. Rozvětvená kompozice skrývá hutný příběh, jehož základní námět se postupně vyjevuje postupným vyjasňováním spletitých životních příběhů hned několika protagonistů. Úvodní kontrast - misionář, hledající prostředky pro provoz sirotčince a proti své vůli se vracející do dánské vlasti, z níž odjel, aby mohl zapomenout a jeden z nejbohatších Dánů, pro nějž zdánlivě neexistuje nesplnitelné - se postupně zvrací do úplného protikladu. Mezi tím jsou poskládány mozaiky životů dvou ženských postav - matky a dcery. Zdánlivě suverénní milionář, který jako jediný vládne hned zpočátku všemi potřebnými informacemi, odsouzen zhoubnou chorobou k rychlé smrti, více než na sebe myslí na své blízké a nejsložitějším ze všech umění, uměním splétat a rozplétat lidské osudy, postupuje bezohledně proti vlastnímu egu do nadosobní oběti, která matce vrací životní lásku, muži smysl života a dceru, o jejíž existenci neměl tušení, dceři nahrazuje milovaného otčíma skutečným stejně citlivým a laskavým otcem. Paralelní příběhy černošského chlapce a prvních nesnází dceřina novomanželství tuto bohatou mozaiku doplňují do neobvyklého celku připomínajícího poněkud obdobně rozkošatělé zralé bergmanovské látky. Skvělá režie, vesměs "oscarové" výkony hereckých protagonistů, civilní oproštěná dikce propůjčují tomuto nesnadnému tématu hloubku, původnost a to, čemu se říkává poněkud plakátově umělecké mistrovství. PO SVATBĚ prokazuje pravdu mnohokrát řečenou, vícekrát prokazovanou a jako fakt neoddiskutovatelnou: Nejsou velké a malé kinematografie ani velká či malá témata; je jen schopnost či neschopnost umělecky tvořit, strhávat, burcovat, získávat, poutat. To všechno velká Dánka zvládá s bravurou, jež bere dech. (20.03.2011)

Doufám, že se mi podaří prchnout před rozdurděnými milovnicemi Matse Mikkelsena, ale tím nejzajímavějším hercem snímku byl Rolf Lassgård, se kterým jsem se smála i brečela. Z námětu mohla vzniknout patetická ptákovina, ale Bierová se k tomuto jednoduchému receptu na získání diváka neuchýlila. Místo toho nabízí sofistikovaně stupňované drama plné emocí. Libuje si v extrémním detailu, který používá nejen pro zastření zbytku scény, ale nahrazuje jím i stmívačku pro oddělení další kapitoly. Tento způsob zřejmě nebude vyhovovat všem divákům, ale já konstatuji, že velice obdivuji herce, kteří byli v pravidelných intervalech vyváděni ze své komfortní zóny, s jakou grácií tuto situaci ustáli a dokonce se s touhou po detailu sžili natolik, že vzniklo dílo velice homogenní. (30.08.2020)