Po svatbě

Pozoruhodné dílo dánské režisérky Bierové navenek může působit dojmem konvenčního melodramatu. Ale už výchozí kulisy naznačují, že tentokrát se mýlíme, uvěříme-li tomuto vnějškovému zdání. Rozvětvená kompozice skrývá hutný příběh, jehož základní námět se postupně vyjevuje postupným vyjasňováním spletitých životních příběhů hned několika protagonistů. Úvodní kontrast - misionář, hledající prostředky pro provoz sirotčince a proti své vůli se vracející do dánské vlasti, z níž odjel, aby mohl zapomenout a jeden z nejbohatších Dánů, pro nějž zdánlivě neexistuje nesplnitelné - se postupně zvrací do úplného protikladu. Mezi tím jsou poskládány mozaiky životů dvou ženských postav - matky a dcery. Zdánlivě suverénní milionář, který jako jediný vládne hned zpočátku všemi potřebnými informacemi, odsouzen zhoubnou chorobou k rychlé smrti, více než na sebe myslí na své blízké a nejsložitějším ze všech umění, uměním splétat a rozplétat lidské osudy, postupuje bezohledně proti vlastnímu egu do nadosobní oběti, která matce vrací životní lásku, muži smysl života a dceru, o jejíž existenci neměl tušení, dceři nahrazuje milovaného otčíma skutečným stejně citlivým a laskavým otcem. Paralelní příběhy černošského chlapce a prvních nesnází dceřina novomanželství tuto bohatou mozaiku doplňují do neobvyklého celku připomínajícího poněkud obdobně rozkošatělé zralé bergmanovské látky. Skvělá režie, vesměs "oscarové" výkony hereckých protagonistů, civilní oproštěná dikce propůjčují tomuto nesnadnému tématu hloubku, původnost a to, čemu se říkává poněkud plakátově umělecké mistrovství. PO SVATBĚ prokazuje pravdu mnohokrát řečenou, vícekrát prokazovanou a jako fakt neoddiskutovatelnou: Nejsou velké a malé kinematografie ani velká či malá témata; je jen schopnost či neschopnost umělecky tvořit, strhávat, burcovat, získávat, poutat. To všechno velká Dánka zvládá s bravurou, jež bere dech. (20.03.2011)

Takže nejdříve mínusy - trošku už se mi začíná přejídat ta manýra ze školy Dogmy97, nejde jen o kameru, ale taky o exaltované scénáře, které vrší devastující zlomy děje a natahují strunu až k prasknutí. Přesto mě tento film opět dostal - Mads Mikkelsen se definitivně ocitl na seznamu mých oblíbených herců, skandinávci opět ukázali, že stokrát vysosaná témata lze udělat znova a svěže, několik scén mě skutečně překvapilo, čehož si v dnešní době naprosto předvídatelných dějových linek začínám velmi vážit. Samozřejmě vřele doporučuji. (11.08.2009)

Další z těch severských filmových skvostů, které mě ze začátku neskutečně uhranuli. Hlavně právě samotným začátkem a pohledem na Indské ulice a v pozadí hrající hudba od Sigur Rós...Potenciál se nádherně využil. To všecko je značně depresivní a ukazuje bídu, se kterou tam děti a jejich rodiče žijí. Jenže po návratu se rozjíždí skutečné dráma, které má spád od začátku příjezdu do konce. Já jsem ten film prožíval. Na to, že se mi to jen tak nestává, že většinou takové filmy projedu a nijak mě nezasáhnou, tak u toho jsem měl skutečně dost. Celý ten námět je hodně zajímavý a hlavně neskutečně citový, že nejde nezasáhnout. K tomu je solidně natočen a celkem svižně ubíhá. Abych pravdu řekl, tak nejvíc se mi líbil právě začátek a konec filmu. Kdo uvidí, tak mi musí dát za pravdu. Po svatbě je zajímavý film. Pohrává si se samotnou myšlenkou z filmu tak dobře, že naše Vékávéčka jsou o vztazích pouhá balada oproti této pohádce. Vztahy tu totiž vzkvetou až do absolutní absurdnosti a já jsem prostě měl od začátku do konce nutkání přemýšlet, co bych tak nějak udělal já. A rozhodně by to nebylo nic jednoduchého. Ještě, že scénáristi s filmy mohou dělat co chtějí a nutno dodat, že na tomto se skutečně vyřádili na stodvacet procent. (10.09.2008)

Nedá mi to, ale možný spoiler hrozí ! Ja to vidím takto : chlapík šukal, chlastal, fetoval, potom si na 20 rokov odbehol vyčistiť karmu do sirotinca v Indii a ked sa vrátil, dostal dom, ženu s dzeciskami + 12 melonov k tomu! Valím do Indie! P.S. Lenže ked sa ja po dvadsiatich rokoch vrátim, tak o mňa ani bicykel nikto neoprie a ešte ma aj do rici nakopú ! (19.02.2011)

Snímek pojatý civilněji než cokoliv co jsem za dlouhou dobu viděla a přesto mně dokázal vtáhnout tak dokonale, že jsem ty dvě hodiny visela očima na obrazovce a nevnímala dění kolem sebe. A přitom jde o příběh, který by většinu filmařů snadno sváděl k divácky přístupnějšímu slzopudnému sentimentu a já jsem moc vděčná scénáristovi a režisérce, že tu místo toho máme citlivě natočené drama, kde jsem si u mnohých scén říkala, že takto podobně by se nejspíš zachovali lidé ve skutečném životě. Tentokrát ani nebudu vyzdvihovat výkon mého oblíbence Mikkelsena, protože všichni ostatní podávají stejně výborný a vyrovnaný výkon a tak bych si jen přála více takových filmových zážitků. Tento mě mimo jiné přimněl zamyslet se, že někdy je asi lehčí být hrdinou v cizích životech, než v tom vlastním. (10.07.2013)