Saxána a Lexikon kouzel

Nejhorší je skutečnost, že si kdysi Vorlíček s Macourkem mysleli, že tímhle scénářem přidávají do zlatého fondu poctivé pokračování Dívky na koštěti. Jenže nepříběhová lavina logických nesmyslů a nekoukatelných efektů je směšná stejně jako touha osmdesátiletého matadora přiživit se na potterománii. Vilná teta Irma svádějící všechno v dohledu je pro nejmenší očividně to ideální. (12.11.2011)

Je to k nevíře, ale Volíčkův vstup do digitální éry totálně propadl. Jakoby géniové českých pohádek, jejichž vychytané triky v sedmdesátých a osmdesátých letech udivovaly i štáby v Západním Německu a USA neuměli využít možností animovaného světa... Jakoby se v něm necítili dobře a je to znát. Osobně v tom vidím celé to naše češství. Když máme zarachy, omezení, svázané ruce, dokážeme s málem neskutečné věci. Najdeme si cestu, svojí vlastní, jednoduchou a přitom geniální... A když vše můžeme a máme nespočet možností, najednou jako bychom se ztratili v té přemíře otevřenosti, možností a svobody... Naše snaha se rovnat západu je křečovitá a nefunguje. Dvojce Saxány ale hlavně chybí solidní scénář a vlastně i herecké výkony. Malá Saxána je vyloženě nesympatická žába, Černocká s Hrušínským hrajou také dost znuděně a vyvalování očí obtloustlé Konvalinkové před každým omdlením je spíše trapné než vtipné. Jedině paní Jiřina neselhala, ta hraje vždy na sto procent ať už tleská novému prezidentovi země, nebo právě vypadává z vlaku u trpasličí nory. Já vím. Saxána (1) je legenda. Legenda stejná jako Arabela, Čestmír ad.. Těžko navazovat na klasiku. Pokus tu byl, ale u mne to pohořelo. A je s podivem, že ani u dětí to nebylo bráno nijak žhavě a ti jsou tou nejtvrdší a nejnestranější porotou vůbec. Hvězda za ten pokud navázat a pár animovaných lidiček z pohádkového světa tam dole. * (25.11.2013)

Pokračování po 40 letech. To tu ještě nebylo. Film Saxana a Lexikon kouzel si prožil svůj příběh už během dvou produkčních etap, které zahrnují celou poslední dekádu. Ačkoli námět je mnohem starší a nejlépe by se realizačně hodil do doby doznívajícího fenoménu Oty Hofmana, tedy do doby dvojdílné Kačenky a strašidel (1992). A výsledek? Příjemná kombinace Kozího příběhu – Pověstí staré prahy (2008) a Kdo chce zabít Jessii? (1966). Z původní Dívky na koštěti (1971), která čerpala scénář trojice Franková, Macourek & Vorlíček, si vypůjčuje staré postavy a podzemní říši. Humor se proměnil a poetika se celkově přizpůsobila dobrodružství se žákyní 2. B v hlavní roli, která se jmenuje stejně jako maminka. Mladá láska Saxany a Honzy Bláhy byla nahrazena nestárnoucím diblíkem v podání Jiřiny Bohdalové, která hraje tetu Irmu a věnuje se stejně intenzivně své spisovatelské kariéře, jako novým nápadníkům. Mezi další nové postavy patří Nárožného strýček Evžen nebo Lábusův nakladatel Pleskot. Tito všichni jsou na svém místě, dětem jejich projev bude asociovat pohádky, které v minulosti namluvili. Dulavův labužnicky zločinný Crashman z comicslandu zastupuje comicsovou vložku z pera Grusse, který vyrostl na magazínu Crew a dnes patří mezi současné špičky ve svém oboru. Samozřejmě došlo k dílčím recastům - Somr nahradil Bláhu, původního ředitele podzemní školy a Kluková Píchovou, učitelku, kvůli které Saxana dostala 300 let po škole. Jirák a Hrubešová variují Libíčka a Obermaierovou jako nemocniční personál a například Konvalinková jako paní Laštovková supluje především pacientu z blázince Růžičkové. V momentě, kdy přistoupíme na fakt, že ze čtyřicetiletého manželství Saxana a Honza mají dnes teprve osmiletou holku, a uvědomíme si, že naprostá většina herecká akce byla natočena jiným týmem lidí, než těmi, kteří převzali ono torzo a celý mostrprojekt dokončili, máme vlastně vyhráno. Na české poměry jde o výsledek nevídaný, atmosférický a veskrze hravý. Množství animovaných postav a celých sekvencí dává zapomenout na určitý strop hereckých schopností, které předvedla hlavní hrdinka, mezi nejpůvabnější určitě patří Chlupáček, který jakoby vypadl ze středověké Prahy, nebo drak, po kterém není radno chodit na WC. Nejrůznější dílčí vtipy odkazují na tradiční české vidění fikčních světů mnoha žánrů, především pak pohádková knajpa by se hodila do nejedné adventury, jakých bývalo v době povedené Gooky mnoho. Kuloáry se obávaly nejhoršího, jim tedy nechme obavy, my ostatní se můžeme pobavit a potěšit se finální podobou Vorlíčkova vysněného projektu. (Viděno 26. 8. 2011) (14.09.2011)

Dospělí herci se snaží, scenárista na to nešel z úplně špatného konce a pár momenty Vorlíček připomene, že kdysi natáčel opravdu dobré filmy. Ale zdejší úroveň triků hravě strčí do kapsy i první Jurský park, kulisy jsou z velké části nesmyslně digitální (o pár postavách nemluvě) a hlavní hrdinka víc recituje, než aby opravdu hrála. Kdyby to mělo lepší triky, možná by tu byla šance na příjemný rodinný film. V téhle podobě z toho akorát bolí oči. (14.09.2011)

Kdeže jen ty loňské sněhy jsou, kdy česká filmová pohádka bývala naším národním pokladem a chloubou. To by jeden zaplakal, jaké žalostné bláboly jsou dneska scénaristi schopní nacpat hercům do úst. A nejen v pohádkách. Apeluji proto na tuzemské tvůrce, aby měli s námi, trpícími diváky slitování a produkovali výhradně němé filmy. Dokud se jim nenavrátí vkus. (21.02.2013)