Strážci - Watchmen

Where´s the american dream pýta sa vydesený divák so Sovou. „It became true !“ kričí nadšený divák a s radosťou to šije s Komediantom z brokovnice do neposlušných občanov. Nie som veľmi veľkým priaznivcom spasiteľského archetypu a komiksovej estetiky na ňom založenej, mám radšej dekonštrukcie zažitých prvkov a postupov žánru. A tak je pre mňa správňák Superman, Batman či Spiderman absolútne nezaujímavou postavou (tých prenechám ľuďom čo svet radi čiernobielo) a vytešujem sa z konzervatívno-fašistického pravičiarskeho prasaťa Rohrschacha, pragmatického otca novej doby Adriana, nihilistického psychopata Komedianta, sexi Silk Specter Jr., uvážlivého Sovu a nadčloveka s nadľudskými problémami Dr. Manhattana. Táto zberba je totiž zrelá nie na boj so „zlom“ ale na kreslo u psychiatra. Alan Moore ft. Zack Snyder poriadne otriasli komiksovým žánrom, vysmiali sa mu, popreli ho a Snyder sa po fašistickej 300 rehabilitoval impozantným komplexným a formálne vyzretým filmom. Už od majstrovských titulkov, z ktorých pozorný divák vyčíta mnohé detaily potrebné pre pobratie neskoršieho deja a vzťahov medzi postavami, Snyder dávkuje neuveriteľné množstvo efektných obrazových vychytávok, ktoré majú v rámci kompozície scény i svoje opodstatnenie a preto nepôsobia len samoúčelne, ako neustále opakovanie spomaľovačiek v 300. Mooreovu predlohu som nečítal takže i z pohľadu príbehu môžem hodnotiť len kinoverziu a directors cut. Prvú výčitku budem mať len v tom ohľade, že bez naračnej štruktúry plnej retrospektív z minulosti postáv odhaľujúcich ich charaktery, by bol dej jednoduchý ako facka. Samozrejme, vyčítať komiksu, že je príbehovo jednoduchý je ako vyčítať Biblii že má prikázania. Druhou a poslednou je temer okamžitá divácka identifikácia „zlouna“ hoci tu nejde o antagonistu v pravom slova zmysle. Čo však robí Watchmenov nezabudnuteľnými je ich myšlienkový presah a postupné odhaľovanie vnútra väčšinou uzavretých postáv (výnimkou práve Dr. Manhattan), ktoré z nich na rozdiel od naleštených klasických superheroes robí skôr či neskôr len zmätené ľudské monštrá jednajúce skratovito a nie práve humánne. Alternatívna budúcnosť, v ktorej U.S. and Ej vyhrali Vietnam, Nixon bol zvolený tretíkrát za prezidenta a jediné, čo drží ZSSR od jadrového útoku je „overhuman“ (nechcem použiť „nadčloveka“ aby to nevyzenlo ako parafráza Nietzscheho, pretože táto postava ďaleko presahuje možnosti N. nadčloveka) pobehujúci spoločensky nekorektne s odhaleným modrým bimbasom je dostatočne zaujímavá i komická ako prostredie pre rozvíjanie myšlienok o tom, ako „spoločný nepriateľ“ dokázal vždy zjednotiť rozhádané strany, aby v strachu uzatvorili mier a spojenectvo. Z Watchmenov robí z hľadiska príbehu vo svete komiksu unikát najmä ich nejednoznačnosť, odsúdenie „ideológií“ a dôraz na pragmatizmus a popretie „ľudskej“ stránky superhrdinov na úkor ich psychopatickej roviny. Z formálnej stránky sa okrem až fincherovsky temnej atmosféry môžme vytešovať zo zložito vyrozprávaného príbehu s matematicky presne rozloženými retrospektívami slúžiacimi príbehu a bombastického vizuálu s perfektne vybranou dobovou hudbou, tu ironicky tu ikonicky podfarbujúcou jednotlivé scény. Watchmen sú skrátka komiks, ktorý už nie je tak celkom komiksom a odmysliac si smiešne oblečky hrdinov, pobral by som ich celkom ako sci fi alternatívnu históriu skutočnosti.10/ 10 P.S. Veľký kandidát na Film roka, viac než vážny súper pre Oshiiho Sky Crawlers. (23.09.2009) (méně) (více)

Původní komentář z r. 2010: Zack Snyder se zapsal do historie. Když ne filmové, tak rozhodně té comicsové, protože dokázal "nezfilmovatelné" Watchmeny zfilmovat nejlépe, jak to bylo možné, aby mu na ně ještě vůbec někdo šel. Což mě přivádí na myšlenku, že se musel zapsat i do historie filmu, protože dokázal sehnat prachy na taaaakhle dlouhý film s děsivě komplikovaným způsobem vyprávění děje, z něhož porůznu vyčuhují filozofické úvahy, explicitní sex, ještě explicitnější násilí a pěkně znepokojivé myšlenky, a to i přesto, že do něj sehnal takřka výhradně neznámé herce. Tito "nováčci" se režisérovi odměnili perfektními výkony (chtěl jsem jich pár vyjmenovat, ale pak mi došlo, že bych sem musel nasázet všechny výraznější role) a on jim zase tím, že z nich udělal tváře nesmrtelných postav legendárního brutálně komplexního grafického románu se smajlíkem ve znaku. Watchmeni jsou vizuálními orgiemi, to se dalo dovodit už z trailerů. Co je ale dost výrazným překvapením, to je hudba, a to jak original soundtrack od Tylera Batese (skvělé industriálně comicsové akční kompozice i lyrické a snové pasáže), tak především tarantinovsky dokonale volené písně - a k tomu skladba od Philipa Glasse. Sto procent jsem připraven dát režisérské verzi, kterou sprostí distributoři odmítli prodávat v ČR, takže pro všechny důvody, které ani nejde vypsat, ale z nichž můžu namátkou uvést dost časté mrazení v zádech při konkrétních scénách či slovech, a třeba i to, že i na několikátý pokus budete nacházet nové a nové detaily, které vás budou přesvědčovat o naprosté oddanosti tvůrců jejich práci pro větší slávu Alana Moorea (tedy pokud jste ho četli, silly me...pokud ne, budete nacházet jen další detaily svědčící o promyšlenosti toho všeho), teď a tady dávám devadesát procent - ovšem s tím, že velmi hlasitě rozhodně nedoporučuji každému divákovi, a rozhodně ne pro každou náladu. Tohle je totiž událost a ZÁŽITEK HODNÝ PLNÉHO SOUSTŘEDĚNÍ... A ODEVZDÁNÍ SE. Takhle se zkrátka nastavuje zrcadlo, a titulní píseň Boba Dylana je toho ironickým důkazem. O celém filmu však nejvíce platí jiná píseň - Unforgettable. Závěrem tedy ještě jednou číslem - 90%. A update z doby o víc jak dekádu poté - poté, co jsem viděl tříapůlhodinový Ultimate Cut nebo jaký to má oficiální název. Zůstávám na 90%, protože na kladech Watchmenů zfilmovaných Zackem Snyderem se nic nezměnilo. Ultimate Cut má do sebe vsazené Příběhy Černé Lodě tak, jak jimi byl "na pokračování" prokládán comics, a kupodivu to pro film nic dobrého nedělá:) Místo "Unforgettable" předělů dostanete vždycky kousek animáku, který sice není špatný, ale zbytečně to hlavní - a jediné důležité - dílo natahuje až přespříliš. Jinak jsou některé scény přidané (ale neřekl bych, že jsou zásadní), jiné jinak sestříhané a v jiné rychlosti (Komediantův pohřeb), a fanouškovi se to nemůže nelíbit, protože dostává víc toho, co ho kdysi vystřelilo na Mars. Za mě velká spokojenost, a Watchmeni díky svojí jinakosti zůstanou milníkem nejen comicsu, ale i comicsových filmů. 90% (01.05.2021) (méně) (více)

Zfilmovaná LIGA VÝJIMEČNÝCH je důvod, proč se Moore od komiksových adaptací svých děl distancuje, protože je koncept zpřístupněn co nejširší divácké obci a jsou obroušeny všechny ostřejší hrany. Z PEKLA je vyvedenou žánrovou, detektivně-horrorovou podívanou, která ale zplošťuje komplexní grafický román do podoby šestákového dobrodružství. V JAKO VENDETA je zase aktualizací, která více než myšlenkovou bohatost a nadčasovost komiksu přebírá mooreovské vypravěčské postupy a dovádí je dál. Ani o jedné z výše zmíněných bych nemohl říct/napsat, že se jedná o výborný film a zároveň i výbornou adaptaci komiksu, což naštěstí u STRÁŽCŮ - WATCHMEN neplatí: nejoceňovanější grafický román všech dob je překlenut do filmu, jenž plně a nedivácky využívá jeho komplikované formální stránky a všechny podstatné a podnětné myšlenky byly zachovány._____ Film cílí na fanoušky předlohy, ale nejlepší je ve chvílích, kdy se vydá zcela vlastní cestou a v duchu mooreovského rukopisu rozšíří fikční svět o další události z alternativní historie, přitvrdí či mírně pozmění klimax. Prostřednictvím zpomalených či zrychlených záběrů, a to třeba v rámci jednoho záběru, umocní daný moment, protože na rozdíl od 300 se zde nejde na efekt, ale vše je úslužné celku a efektivní. Díky chytře zvolené hudbě ironicky oglosuje či emociálně zvýrazní scénu, za pomocí rozmanité choreografie dá divákovi pocítit fyzickou bolest postav._____ Podstatu rozporuplného přijetí nevidím v tom, že znalci předlohy hodnotí kladně, protože si vystačí s rozpohybovanými obrázky, a nečtenáři se ztrácí v časových a prostorových rovinách i v postavách, a tak se nudí a hodnotí záporně. Pokud nějaký film překlápí vyprávěcí strukturu komiksových STRÁŽCŮ, pak je to Nolanův TEMNÝ RYTÍŘ, ve kterém jsou informace distribuovány prostřednictvím novin, televizních reportáží či letmých náznaků, každá scéna funguje jako uzavřený celek s vrcholem a přitom zapadá i do "většího obrazu". Snyder totiž alespoň kinoverzi zbavil rámování (žádné citáty, žádné osudy vedlejších postav uzavírající kapitolu), a tak je film popoháněn postavami, nikoliv motivacemi či McGuffinem (kdo zabil Komedianta?). Naladit se tak na meditativní, v podstatě filozofující (nikoliv filozofické) a politické (nikoliv politizující) dílo je ohromně složité, ale kdo to dovede, ten musí uznat, že STRÁŽCI - WATCHMEN lépe natočit nešli. A obdivovat přitom nekompromisnost, s jakou "blockbuster" za víc jak 100 milionů dolarů vyobrazuje sex a násilí, dokonce otevřeněji než v komiksu. 10/10 Director´s Cut: Obavy, že režisérská verze pouze doplní to, co bylo v komiksu, se naštěstí nenaplnily; přesto má svým feelingem DC mnohem blíže grafickému románu, protože onen hnus (který jsem pociťoval při čtení, ale ne při sledování kinoverze) je přítomen. Prodloužením valné většiny scén se pozměnilo jejich vyznění, kdy se z jízlivého černého humoru stala poctivá deprese (cokoliv s Rorschachem, především pak rozhovor s psychiatrem/psychologem), nové scény poté lépe prokreslují postavy (Sůva), ozřejmují jejich motivace (Komediant, Ozzy) a dodávají na působivosti (závěr). Přidání více sexu (prodloužená "Hallelujah") a násilí (napadení Hedvábného přízraku a Sůvy v uličce, vietnamský flashback, útok na Veidta, vysvobození z vězení) není samoúčelné a mnohem komplexněji se zde pracuje s jednotlivými emocemi: mistrovsky natočená scéna vraždy jedné vedlejší postavy, ve které se střetává - stejně jako v celém filmu - minulost s budoucností, je zakončena černohumornou tečkou. A teď bych prosil speciální edici se zakomponovanou TALES OF THE BLACK FREIGHTER, děkuji. (05.03.2009) (méně) (více)