Moje borůvkové noci

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)

Wong hraje ve svém americkém debutu na jistotu (což je pochopitelné) a klouže spíš po - krásně barevném a lesklém - povrchu (ale to možná dělá vždycky), jenže i tak se na Moje borůvkové noci moc příjemně kouká (jak říkám, žádné překvapení) a bylo mi s nimi fajn. A obsazení je každopádně mňamózní - asi jako borůvkový koláč se zmrzlinou. (17.02.2008)

Milostný film, který víc než na příběh a dramatické výstupy, sází na kouzelnou atmosféru nočních měst a setmělých kaváren či barů. Překvapivě nejzajímavěji vypadají scény, ve kterých se moc nemluví a divák si jen může domýšlet, co zrovna ta daná postava prožívá, což díky skvělému herectví všech zůčastněných nebude problém. Největším překvapením je ale samozřejmě křehká Norah Jones, která se před kamerou pohybuje s takovou jistotou a přirozeností, jako by měla za sebou stovku filmových rolí. (17.08.2010)

"There's nothing's wrong with the blueberry pie." Taky bych chtěl někomu ukrást auto a za odměnu ho dostat přepsané na sebe.. Je to asi velká frajeřina, napálit to do zdi v autě přesně v místech, kde jsem se seznámil se svojí tehdy sedmnáctiletou ženou. A ještě větší ztřeštěnost je pak na tom místě nad smrtí nenáviděného chotě ronit krokodýlí slzy.. Jude Law a několik krásných žen. V Borůvkových nocích si ale Law zahrál jen takový štěk, na svoje poměry, a krásné ženy tak měly víc prostoru se předvést. Mně se ovšem nejvíc líbil policista Arnie resp. způsob, jakým si ho zahrál David Strathairn - "I am the king of the white chip." Natalia Portman je nechutná když je opilá, a je nechutná, když lže. Z čehož vyplývá, že je dobrá herečka. - "They said your dad's there. And they said he's dying"----- "Son of a bitch. That man... always dying" Ze všech žen byla ale jednoznačně nejhezčí Katya Blumenberg (příznivci Natalie- promiňte). Nemůžu vynechat ani Norah Jones, jejíž Elizabeth celý příběh spojuje, nebo přesněji, slepuje. Rachel Weisz alias Sue Lynne jsem si naférovku spletl s Natalií Portman, tak podobná mi přišla (až informace odtud mi pomohly tuto politováníhodnou ...., ke které dochází maximálně... a tak dál). Jako leitmotiv pomyslný závod koláčů, kdo bude dřív snězen= detail, a perfektní. Ale nic se nemá přehánět a už ta sklenice s nejrůznějšíma klíčema naznačovala, že scénárista (a režisér v jedné osobě) má dost bujnou fantazii a neví, jak dál. Aby si barman pamatoval tolik, tak dlouho a tak precizně? Snad ano, ale to by se pak jistě neživil jako barman.. Záběr na roztékající se zmrzlinu zalévající ovoce, to je naprostá zbytečnost, scéna jak z reklamy na jogurt s extra velkými kousky ovoce. A co měla proboha znamenat ta bezpečnostní kamera? Nejdřív s pomalou frekvencí snímků a po zázračné Jeremyho opravě (kouzelný to šroubovák, kterým tam zašťoural) záběry jak ze studia na Kavčích horách. Taky nemám rád, když se děje příliš mnoho náhod (synchronizované krvácení z nosu, zkousnutí rtů po polibku). Ani zpomalovací záběry mě nenadchly, s výjimkou okamžiku, kdy se Leslie po dobrodružství v autobazaru vydala svou cestou, tam se to moc hodilo. Celkové summary - něco jako Arnieho účet - každý den stejné - nuda, nuda a vaření z nepříliš osolené vody. Jo, a dobrá, uklidňující hudba. (20.06.2008)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)