Moje borůvkové noci

Tak tohle bylo pro mě zklamání jak hrom, tak nudnou podívanou s hvězdným obsazením jsem nečekal. Celou dobu jsem čekal něco, ale to něco bohužel nepřišlo. Nejsvětlejší okamžik filmu se nachází v době, kdy se na scéně objeví Natalie Portman, jinak je to celé nemastné a neslané. Mé hodnocení 1,5 hvězdičky... (01.02.2009)

Film jsem zhlédl v rozpoložení, jehož zapříčiněním na mě zapůsobil jako živá voda. Tenhle biják je filmový balzám na mou zjitřenou duši, která aktuálně prahne přesně po tomhle typu filmařiny. Tak trochu afektované a přeartované, s dokonalým soundtrackem, a nasnímané takovým způsobem, který činí z této podívané unášející zážitek do jiného světa, kam se chci znovu a znovu vracet. Tenhle film jsem rozhodně neviděl naposled. Není druhého režiséra, jakým je Kar-wai Wong. UPDATE 21. 12. 2014 - I při druhém zhlédnutí se mi film velmi líbil, byť už přece jen ne tolik jako poprvé. Zůstávám ale u původního hodnocení, protože jsem si tam nově našel věci, které jsem tehdy nevnímal. Ó ano, řeč je samozřejmě o mé identifikaci s postavou Elizabeth, v níž jako bych se viděl. A vlastně i postava policajta Arnieho mi byla až nepříjemně povědomá. Och bože, není chmurnější společnosti, než mezi lidmi, kteří dostali kopačky. A právě protože si myslím, že s nimi Kar-wai Wong soucítí, nemohu tomuto filmu dát méně než 5 hvězd. Nemluvě o tom, že soundtrack z tohoto filmu jsem si už pustil nepočítaně. (21.08.2012)

Obecně nemám rád, když jeden film = jeden příběh, tvoří několik minipříběhů, ale tady na mně přece jen něco zabralo, Natálka a Rachelinka, ale néééé jen jako kočky, ale právě i ty jejich minipříběhy, hlavně ty konce. Ta jízda autama, kdy po společné cestě následuje zamávání a odbočení bylo fakt nádherný, nevím přesně čím, ale tak nějak to na mně zafungovalo, absolutně nejkrásnější moment filmu a jeden z nejsilnějších co jsme letos ve filmu viděl. Asi nejméně chváli půjde právě na slepovací prvek v podobě hlavní hrdinky a jejího příběhu, hmm to neberu, vykonstruovanej, tak aby to zapadlo, ale přitom to naopak úplně kazilo, ten tón života který šel z osudu Rachel, Davida a Natálky. A souhlasil bych s Lenkou, dát si to v noci a ještě do sluchátek, tak, aby jste byli na na celý planetě jen vy a borůvkový noci, to je to pravý, borůvkový. (21.08.2012)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)

Jen proto, že to je pěkně "umělecky" natočený drama nebudu řikat, že to je dobrý, protože mě to prostě nebavilo, přišlo mi to děsně o ničem, takovej ten film, kterej se snaží nést nějakou hlubší myšlenku, ale dojem z filmu je děsně nudnej a tak zbyde jen ta myšlenka, ale to je fakt málo, krom toho ta rádoby umělecká trhaná kamera byla fakt příšerná. Ovšem Portman, Weisz a Jones super a konec konců i Jude Law. (14.03.2008)