Moje borůvkové noci

Na základě dokumentu Buenos Aires Zero Degree jsem si udělal velmi jasnou (i když možná mylnou) představu, jak probíhá natáčení pod taktovkou Wong Kar-waie: parta lidí bez scénáře a ujasněného uměleckého konceptu se přemisťuje z místa na místo. Filmují a věří, že z toho vzejde něco zajímavého. I tentokrát vzešlo a také tentokrát mám neodbytný dojem, že „making of“ (vznikle-li někdy nějaký) bude zábavnější než samotný film. Už jen ta historka o Wongově touze pracovat s Norah Jonesovou (při jejím půvabu není divu), kvůli které absolvoval cestu do Států, protože by bylo příliš komplikované ji učit čínsky… rád věřím v její pravdivost. A to i po zhlédnutí Borůvkových nocí, které mimo jiné udělují lekce mezilidské nedůvěry. Příběh je prostinký: ženy opouštějí své muže, muži opouštějí své ženy a všichni si postupně uvědomují, jak snadno lze ztratit něco těžce vydobytého. Ano, hodnotu mnohého si uvědomíme teprve když o to přijdeme. Po skončení této promenády krásných hereček a výborných herců mi chyběla hodina a půl života. Borůvkové noci jsou jako třpytky oslňujícího lesku: na pohled stejně lákavé, ve skutečnosti stejně zbytečné. Modrá je dobrá a Natalie, Rachel i Norah si po jedné borůvkové hvězdičce zaslouží. Zaslouží si také role v lepším filmu, ale to je na jiné vyprávění. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Mahalik, liuk, Sobis87 (12.06.2008)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)

Nie je to az tak prazdne vykradanie seba sameho ako u Kima s Breath, ale horka pachut na jazyku ostava aj po "skonzumovani" a krasne obrazy vyzeraju u Wonga tentokrat gycovejsie ako kedykolvek predtym. Kto nevidel jeho predchadzajucu tvorbu, pravdepodobne zakusi jeden z najchutnejsich blueberry pie. Ostatni si iba smutne povzdychnu, ze predavat dvojdnovy kolac ako prave cerstvo napeceny, sa nerobi. Jeho chut je uz iba pomalo sublimujucim vyparom toho neopisatelne krasneho a melancholickeho, co HK kucharik vedel dakedy znamenite piect. PS pre zvieratko za plotom: Royston mal zial pravdu :( 5/10 (18.02.2008)

Hongkongský filmař Wong Kar Wai mezinárodně proslul jako autor osobitých romancí prodchnutých melancholií. Již v jeho hongkongských filmech účinkovaly největší filmové i pěvecké hvězdy čínských teritorií, a tak není divu, že v jeho první anglicky mluveném filmu účinkují Jude Law, David Strathairn, Natalie Portman a Rachel Weisz, ale také zde dostala první hereckou příležitost americká písničkářka Norah Jones (podobně jako Faye Wong v Chungking Express). Jak je pro Wongovy dřívější snímky typické, i jeho filmová pouť napříč Amerikou je složená z epizodních sekvencí, jež ukazují rozličné podoby nešťastné lásky a tíhy osamělosti. Sugestivní kamera se opájí tvářemi fotogenických představitelů zalitými sytě barevnou září neonů a barového osvětlení, čímž spolu se střídmým vedením herců vykresluje hutnou melancholickou atmosféru. Vyprávění, ukazující, jak hrdinům na pozadí hektického světa barů, restaurací a casin plyne čas mezi prsty, pak skládá expresivní pohled na osamělé duše, které ve svém nitru schovávají velké city. Ovšem zatímco Wongovy hongkongské filmy byly konzevy zeitgestu z Hongkongu, nad nímž visela oprátka v podobě neodvratného předání Číně, což jim dodávalo osudovost, roadmovie po Americe odhaluje ryze popový základ Wongovy tvorby. (24.02.2013)

Kar wai Wong vyvoláva vďaka svojmu menu a hereckému obsadeniu vysoké očakávania. Keďže poznám dva jeho ázijské filmy, žiadne očakávania som nemal. Napriek tomu mal film ničím neupútal. Žiadne silné myšlienky (aj keď sa tak tvári), žiadna katarzia, žiadna scenáristická logika. Toto je typ filmu, pri ktorom musíte rozprávať v spoločnosti, že sa vám páčil, inak si o vás budú myslieť, že pozeráte iba blockbustere. Tak spoznáte pseudointelektuálov. Bavil som sa viac menej iba hviezdnou účasťou. VIDENÉ ZNOVA: Aj by som dal tri hviezdy, je to celkom príjemné, ale keď je dramatickou potrebou hlavnej postavy kúpa ojazdeného auta a režijný štýl, využívajúci pri každej scéne trhané spomalovačky, pripomína príjazd rútiaceho sa vlaku v akčných filmoch Tonyho Scotta, tak sa k tomu neodhodlám. Sympatická myšlienka mala byť podaná výstižnejšou formou. (17.09.2012)