Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Tak toto som teda absolútne nečakal. Na film som natrafil úplnou náhodou, pričom teraz nemôžem skonštatovať nič iné, iba toľko, že je to jeden z najlepších snímkov z väzenského prostredia aké som videl. Samotný príbeh je vyslovene excelentný a záver v posobe pointy priam skvostný. Podcenil som ho, a zrejme práve preto som si ho pomerne solídne “užil”. Možno to nie je na päť hviezd, no v tomto prípade rád prižmúrim jedno očko. Prajem rovnaký zážitok aj ostatním divákom. (17.12.2017)

Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o) (17.06.2012)

Tady jsem trochu na rozpacích. Film byl svým obsahem tehdy určitě velmi zajímavý, ve srovnání s některými dnešními vězeňskými dramaty už, bohužel, hodně mdlý, vyčpělý a místy nezáživný. Každopádně na tom, co nám tu zde bylo naservírované, měl velkou zásluhu právě fantastický výkon mladého Franca Nera (mimochodem již ve třetí spolupráci s režisérem Damianim, který se v té době podobně jako Rossi nebo částečně i Petri zaměřoval na filmy s proslulým politickým akcentem, viz jeho "Den Sovy","Confessions of a Police Captain" nebo později "Proč je zabit soudce" opět a naposledy s Francem Nerem v hl. roli) v roli za drobný delikt odsouzeného zbabělého intelektuálního architekta Vanziho, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně a nehumánních praktikách ve vězení. To všechno, včetně nelidského soudnictví, zkorumpovanosti státních úředníků, síly mafie, degradace jakýkoliv mravních hodnot, manipulací s lidmi, kupování lidí atd, se děje stále a mnoho se toho tedy v tomto ohledu nezměnilo. Zajímavou kriminální zápletku, která jakž takž udržuje diváka v napětí, pár vyhrocených scén spolu s velmi temperamentní italštinou a výkon Franca Nera vidím to za dobré 3*. Jedna z dalších taliánských krimošek, která tu byla kdysi za dob hlubokého socíku odvysílána. Hudba Ennia Morriconeho mě tentokrát moc nedostala, dá se říct, že jsem ji zde skoro ani nevnímal. (21.07.2010)

Spočátku jsem měl dost dlouho pocit žánrové neujasnosti. Scény typické pro krimi thriller střídaly hlášky (zejména od postavy dabované Milošem Kopeckým) plus takové to uvolněné chování vězňů jako z čiré komedie. Od počátku mne sice zaujala hlavní linka trpkých zážitků neprávem uvězněného architekta, ale tu na čas výrazně upozadily rozvláčné náhledy do prostředí a života vězňů, kde vedle hlavní postavy skoro všechny ostatní vzájemně splývají (což mne příliš nebavilo ani v Pahorku či Frajeru Lukeovi). Co naplat, režisér si tahá svého diváka hodně dlouho, stejně jako vězeňský systém hlavní postavu, než se odkryje jeho pravá tvář v plném světle a a nakonec rozjede každou chvíli brutálnější kolotoč událostí, během nějž uvnitř lidské duše zůstala jenom tísnivá bezmocnost. Druhou polovinu rozhodně hodnotím jako lepší, jako kritika společenských poměrů a ukázka bezmocnosti v boji proti systému má to rozhodně velice působivý nádech. Byť jsem se především ve scéně s klíčovou brutální vraždou nemohl zbavit dojmu, že zde se tvůrci snaží především za každou cenu a co nejvíc šokovat diváka. 65% (19.07.2020)

Je užitočné pozrieť si zaujímavý film po desiatkach rokov. Ale výborné je, keď nemám potrebu znížiť mu pôvodné hodnotenie. A to je prípad tohto filmu. Stredná generácia obdivuje Vykúpenie z väznice Shawshank a Frajera Lukeho a možno má pocit, že im nič nepredchádzalo. My starší a so mnou iba 259 ďalších užívateľov ČSFD vie, že tomu tak nie je. A jedným z naozaj vydarených filmov je väzenská dráma s vynikajúcim Frankom Nerom v hlavnej úlohe a hrátkami mocných, keď im tečie do topánok v úlohách ďalších. Nakoniec nie je nám to také vzdialené, ako by sa na prvý pohľad zdalo, pretože sa menia iba krajiny a časové obdobia, metódy sú ako cez kopirák. Po skončení filmu som si uvedomil, že ma tak zaujala bezvýchodnosť situácie neadaptibilného architekta, že som prepočul hudbu môjho obľúbeného Ennia Morriconeho. (11.01.2017)