Muž z oceli

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)

Kombinace Transformers a Spider-Mana – a to jako pochvalu moc brát nelze!! Když jsem si myslel, že mě už nic nemůže překvapit, přišla jakási obrovská CGI chapadla. Ze snímku je cítit soutěživost, kterak „já velký rejža“ už tolikrát oživenou látku ozvláštním. A ano, Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem. Mně to ale bohužel nestačilo. Přiléhavý trikot je zpátky, a i když má snímek bezmála dvě a půl hodiny, jednotliví aktéři nám nestihnou skoro vůbec přirůst k srdci. Škoda, že víc prostoru nedostali oba otcové-mentoři Russell Crowe a Kevin Costner, náš hrdina se zase docela málo vyptává a svůj úděl přijímá až příliš nekriticky – prostě to na něj tak nějak spadlo. Zack Snyder natočil jeden opravdu vymazlený film – předělávku hororu Georgea A. Romera Úsvit mrtvých, která byla jeho debutem. Od té doby mě nedokázal překvapit. Chlapík s červeným pláštěm to rozhodně nezměnil. První polovinu ještě dokážu nějak kladně ohodnotit (a to hlavně díky oběma tatíkům), ta druhá je jen destrukčním bordelem bez duše. Tohle opulentní bourání mrakodrapů a házení nákladními auty je nesmírně otravné a skrz naskrz nudné. Až mi přišlo, že nejdůležitější je dotlačit děj k akci, která se ale trestuhodně rychle okouká. Kvalita triků je velmi proměnlivá a nestrhne. To, že Snyderova verze spolkla závratných 225 milionů ještě neznamená, že z ní musím padnout na zadek!! (24.10.2013)

#1 DCEU. I po 75 letech nestárnoucí origin příběh o tom, jak se Clark Kent stal Supermanem. Bohužel nijak zvlášť nenavazující na aktuálně vydávané komiksy. The New 52 pracuje se sériemi Action Comics, Superman, Supergirl, Superboy, Power Girl, Justice League, Justice League of America, Adventures of Superman, Superman Unchained, novými sériemi pokračuje seriál Smallville a nově se připojí i Batman / Superman a Superman / Wonder Woman a to je jen tak pro začátek, co se dá aktuálně číst. Čili nejvíc jsem byla spokojená na Kryptonu, Michael Shannon je bůh (a hraje úplně stejně dobře jako v Boardwalk Empire). Důležité ale je, že Man of Steel jako film funguje mnohem líp, než Green Lantern. Snyderverse může začít. #čsfdprojekce (20.06.2013)

Supermanský mýtus optikou toho křesťanského, přičemž snahu o ozvláštňování hlavního hrdiny dalece přesahují ozvláštnění vedlejších postav - a naopak žel poněkud shazuje trikově opulentní dvojité finále. Více na Douglasových poznámkách. (22.06.2013)

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)