Agent 117

Podle několika Francouzů, se kterými jsem se bavil, je to nejlepší komedie všech dob. No, v originále možná. S dabingem to byl takový průměrný paskvil na Jamese Bonda, který velkou vtipností neoplýval. Znám mnoho francouzských komedií, které jsou výrazně lepší, takže s kamarády žabožrouty souhlasit nemůžu. 60% (30.05.2017)

Francouzská odpověď na Jamese Bondy se nese v parodickém duchu. Francouzský agent, možná trochu přihřátý, ale jinak i na holky, se umí dobře prát, má neustále thymolínový úsměv, a v 50. letech letí řešit záhadu slepičárny do Egypta. I ladění obrazu je do 50. let, a přestože tempo filmu je pomalejší, přesto tento příjemně pobaví. (16.03.2012)

Originální parodie na bondovky se sice nemůže pochlubit zrovna bohatým dějem a je postavena v podstatě jen na zářivém úsměvu hlavního hrdiny, nicméně její humor je sympaticky jemný, možná místy až vytříbený. Rozhodně se tu netlačí na pilu a nevytvářejí se humorné situace za každou cenu. I tento sympatický rys dělá ze sledování filmu příjemnou podívanou. (03.04.2012)

Jsou komedie a pokusy o komedii. Tohle je pokus o komedii, respektive parodii na bondovky, což je prokletý subžánr. AGENT WC40, JOHNNY ENGLISH, AGENTI NULA NULA, to je jedna tragédie za druhou, se ctí z toho vyšel jen Myersův ŠPIONÁTOR (a později ŠPIÓN). AGENT 117 je nenápadná, sympatická věcička s vytlemeným hlavním představitelem, která sice není nikdy vysloveně trapná, ale ani nikdy vysloveně vtipná, člověk se prostě tu a tam pousměje švihlým dialogům, u kterých mám vzhledem k mnoha hluchým místům podezření, že je překlad hodně pokazil. (18.03.2007)

Řidší děj a 100 minut, to je pořád dost nesourodá kombinace, nicméně oceňuji, že se tu za každou cenu netlačí na pilu. Vtipné momenty jsou a není jich málo, ale nemají takovou údernost a tah na branku, jak by si divák zřejmě přál. A samozřejmě je rozhodující, zda si k téhle parodii na 007 našel cestu před nebo po fenomenálním úspěchu The Artist. Ten byl jakousi komplexní poctou americkému filmu, Agent 117 je zparodování nejslavnějšího špióna, úžasně světáckého úsměvu, gentlemanství i tak trochu Francie. Nabízí nijak sofistikovaný kus, slabší komedii, cudně nevinnou romanci, povrchní akci, navíc nijak zvlášť nepracuje s konvencemi obsahu vyprávění i formy špionážních kousků. Režisér Michel Hazanavicius sice pár odkazů a pomrknutí nabídne, ale (stejně jako několik slušných nápadů) postrádají lehkost a hravost jako v případě jeho o pět let mladšího debutu na mezinárodní scéně. Ze šedi průměru mu pomáhají především stejní herci (jako v The Artist): natvrdlý narcis Jean Dujardin i režisérova manželka Bérénice Bejo, která kouzlí svým úsměvem i kukadly jak zrcadly. Možná bych je příště rád viděl spolu v nějaké dramatické roli. (19.10.2015)