Soukromá válka pana Wilsona

"Hanks si našiel Wilsona." Žartujem pri spomienke na jediného Hanksovho spoločníka vo filme Trosečník. Hanksa trošku dlhšie nebolo, preto som sa celkom tešil na tento film. No, určite to nie je film, na ktorý sa pohrnú davy, ale keď prehĺtnete prvých 20-30 min., kde sa film iba rozbieha a nevadí vám trošku politiky, tak máte vysokú šancu, že sa zabavíte a popri tom vám film udelí vzdelávaciu lekciu z nedávnej, neslávnej ruskej invázie v Afganistane. Fakt, až neuveriteľný príbeh tohto výnimočného kongresmana. Výborné herecké výkony a hlavne zaujímavý P.S.Hoffman. 80% (03.02.2009)

Sic to o cenách není, přesto mi dovolte: zaoceánský miláček Tom Hanks byl pětkrát nominován na Oscara, přičemž dva „plešouny“ získal (Velký, PHILADELPHIA, FORREST GUMP, Zachraňte vojína Ryana, Trosečník), sedmkrát pak na Zlatý glóbus – cenu si přebral čtyřikrát (VELKÝ, Samotář v Seattlu, PHILADELPHIA, FORREST GUMP, Zachraňte vojína Ryana, TROSEČNÍK a Soukromá válka pana Wilsona) a i nadále se zdá být jeho postavení neotřesitelné!! I když; vrchol už má pravděpodobně za sebou. Zatím posledním úspěchem byl tu a tam satirický, místy úsměvný, rozhodně inteligentní, ale jinak nestrhující pohled na jednoho požitkářského kongresmana, viditelně se lišícího od svých usedlých kolegů, který toho času zlomil vaz celému Sovětskému svazu. Pomalu ubíhající snímek nakonec ve finále vyznívá jako sázka na jistotu, kterou si už podle všeho nezopakuju.. (26.02.2008)

Úvod filmu - tento film je natočen podle skutečné události. Obsah filmu - starší zbohatlá nesympatická semetrika seřve americkýho kongresmana Wilsona, aby vyhnal komunisty z Afganistánu a Wilson jde a vyhání je." Miluju skutečný události. Nemohla by kongresmana Wilsona ta americká hysterická zbohatlice seřvat ještě jednou, ať vyžene Klause. Vím, že vyhnat Klause od moci je mnohem těžší než vyhnat rudou armádu z Afganistánu, ale já si myslím, že pan Wilson by to nakonec zvládnul, je to přece američan. (06.03.2008)

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)