Než si pro nás přijde

Rob Reiner natočil několik kvalitních dramatických snímků na přelomu osmdesátých a devadesátých let, vystřídal v nich několik témat a protože ten čas opravdu letí, sáhl nakonec i po stáří a umírání. Odvedl slušnou práci, krom toho si nemohl do hlavních rolí vybrat lepší veterány. Tvrdý kontrast mezi beznadějnou nemocniční pasáží a bezstarostnou částí cestovatelskou je ale poněkud hardcore - film jakoby nevěděl, zda chce vyprávět příběh o sklonku života, jehož hrdinové ví, že tu již za několik měsíců nebudou, nebo o dvou dědcích, kteří na stará kolena díky svému setkání objevili lecos ze sebe samých, a chtějí ještě něco v těch mizerných životech prožít. Nepříliš funkčnímu koktejlu pak definitivně podráží nohy přímočaře sentimentální konec a poněkud povrchní scénář. Než si pro nás přijde je rozhodně filmem, který za vidění stojí, je podívanou lehkou, hřejivou a pohodovou... na druhou stranu, má vážně film o umírání vytvářet jen úsměvy? Vzhledem k odlehčenosti vyprávění je v pořádku, že element definitivního konce zadupávají do země oba staří pánové, od samotného filmu to ale působí poněkud marnotratně. Uslzené finále na tom nic nemění. (27.01.2009)

Velice zajímavý film na téma umírání a vyrovnávání se s blížícím koncem lidského života. Navíc k dobru lze připočíst i fakt, že film je spíše oslavou života a je laděný i humorně, takže se nejdená o žádný smutný doják. Zkrátka je to podobné jako německý film "Klepání na nebeskou bránu", akorát zde není ta kriminální vsuvka. V hlavních rolích zde naprosto excelují Jack Nicholson, který opět bravurně ztvárnil dalšího starého morouse, a Morgan Freeman, který si s přehledem poradil se svou rolí manžela a otce, který touží ještě před smrtí leccos zažít. Upřímně se musím přiznat, že než jsem se na tento film podíval, tak sjem měl strach, co z toho vyleze, co mě vlastně čeká. Ale už po několika minutách jsem tušil, že tenhle film mě rozhodně nudit nebude a skutečně tomu tak i bylo. Zajímavý děj a vynikající herecké výkony držitelů Oscara mi totiž nedovolily se ani na chvilku nudit, a tak jsem si užíval každý záběr až do konce. S režií si výborně poradil Rob Reiner, který už u mě má jeden pětihvězdičkový zářez díky filmu "Stůj při mně". A stejné hodnocení nyní uděluji právě i filmu "Než si pro nás přijde", protože takhle kvalitní zážitek jsem opravdu nečekal a z výsledku jsem příjemně překvapený. Takže je to za pět hvězd. (23.08.2009)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Veľmi pekný,dojímavý film so skutočne výnimočnými hercami.Dá sa na ňom príjemne zabaviť,aj ked si človek po celý čas uvedomuje smutnú nevyhnutnosť blížiacej sa smrti oboch hrdinov.Vždy som tvrdila,že film.ktorý ma dokáže rozplakať,je dobrý film.Podľa celkového ratingu na tejto stránke usudzujem,že ani zdaleka nie som jediná. (02.01.2013)

Nebýt dokonalého obsazení, kdy si v rolích dvou smrtelně nemocných dědků neumím představit nikoho vhodnějšího, na 4* by to asi nebylo. Morganovi Freemanovi jsem tu laskavou (už zase) chodící encyklopedii žrala i s navijákem a Jack Nicholson (Jacku, nežer tolik!) měl charakter taky ušitý na míru - snad nikdo jiný by tak přirozeně nezahrál svérázného, neurvalého cynika (už zase). Dvojice páprdů, jeden zazobaný majitel nemocnice a druhý nepříliš movitý černý automechanik, skončí v jednom nemocničním pokoji se stejnou diagnózou: pár měsíců života. Rozhodnou se netrávit ten vzácný čas v sebelítosti, hodlají si to pořádně užít, splnit si sny: skočit si z letadla, vidět pyramidy, Himaláje, nechat se tetovat a podobně:-). Stopáž je tak akorát a přece se mi film zdál zbytečně natahovaný... přitom nevím, kterou pasáž konkrétně vytknout. Pár dobrých sarkastických hlášek a vtipných momentů, kupa nepřevratného moudra a hromádka moralizování; na orosené oči jsem čekala marně, jakkoliv po tom scénář volal. Příjemný film, ovšem potenciál byl možná o něco větší. 75% (17.01.2011)