Tahle země není pro starý

Prostý příběh starý jako lidstvo samo, vypiplaný do pomalého, atmosférického, inteligentního thrilleru s výborným Brolinem a geniálním Bardemem, který svým Antonem rozšířil panteon kultovních filmových zabijáků. Škoda jen, že nemá ve filmu víc tarantinovských dialogů jako ten na pumpě, který byl naprosto skvostný, respektive skvostně odehraný. (23.09.2008)

"Vždycky jsem si myslel, že až zestárnu, vstoupí do mého života Bůh. A nepřišel. Neviním ho z toho. Kdybych jím byl já, měl bych na sebe stejný názor jako má on." Ještě ve mně ani pořádně nedozněl odkaz Amerického gangstera a už jsem v kině narazila na další film, který budu zjevně ještě dlouho vynášet do nebes. Nějakým zázrakem navíc v obou filmech hraje Josh Brolin a pokud říkám, že hraje, myslím tím, že předvádí jeden z vůbec nejzajímavějších charakterů. Až si říkám, že si na jeho projekty budu muset v nejbližší době dávat pozor - tenhle chlap má momentálně velkou šanci dotáhnout to do mojí top10 nejoblíbenějších herců. Ale zpátky k filmu. No Country For Old Men je, i na Coeny, lehce ojedinělým počinem, černočerný humor tu nahradilo filosofické rozjímání a dlouhé záběry bez jediného slova, které střídají na první pohled nic neříkající podobně dlouhé dialogy. Několik minut strávíte zobrazením poslední etapy života naprosto nevýznamných lidí, pak dojde k důležitému zvratu a ten se na plátně odbude za několik sekund nebo je úplně přeskočen. Zůstává tak jen tísnivá atmosféra téměř bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, kde blažený klid přeruší výstřel ze zbraně, poklidnou jízdu nečekaná autonehoda, místo očekávané přestřelky přijde rozjímání nad sny a stářím. Až mi to lehce připomnělo Čechova, pro kterého je nedějovost, atmosféra společnosti či konec bez významného zvratu celkem typický. A podobně jako Čechov, i tenhle film bude po letech lidmi ještě oceněn na víc než na 78%. Aspoň si to myslím. (05.03.2008)

Mé rozhodování kolik filmu udělím hvězd ještě není u konce. V tuhle chvíli ještě fakt váhám zda 3* nebo 4*, jenže mám pocit, že ke konečnému rozhodnutí bych nedošel nikdy a tak si to pokusím vypsat, celý to přečíst a na závěr ohodnotit. Tomu se říká super on-line hodnocení a nebo taky pěkná debilita, nevím. Takže atmosféra filmu mě fakt dostala. To se hned tak nevidí, abych si připadal jak v nějakým přímým přenose. Hlavní mišuge, byl výživnej a zavřený dveře zdolával s noblesou anglického gentlamana. Jeho vztah k ostatním lidem byl hodně podobný vztahu slušných občanů ČR ke svým politikům. Líbila se mi jeho klidná povaha. V klidu někam přišel, všechno to pozabíjel a pak zase v klidu odešel. To ten druhej co ho kliďas náhaněl měl nervy úplně v prdeli, jak kdyby měl přijít o panictví nebo co. V každém případě postavy i herecké výkony jsou na pochvalu a jednotlivé scény jsem papal s ohromnou chutí. Bohužel místy zcela nelogické chování hlavních hrdinů dokázalo poměrně slušně degenerovat děj do prázdna. Vypsaní plusů a minusů tohoto filmu nakonec z nerozhodnýho enšpíglíčka udělalo rozhodnýho enšpígla, který vynáší na veřejnost 4 hvězdičky. Ten film si je zaslouží už jen za to, že ho mám stále v hlavě a pořád musím nad něčím z něj přemýšlet. (06.03.2008)

Když si Hitchcock ve svém legendárním Psychu svého času dovolil nechat hlavní hrdinku v jedné třetině filmu zemřít a zaplnit prostor dalšími postavami, považovalo se to ve filmové branži bezmála za revoluci. Coenové jdou ještě dál a hrají si se scénářem, jdou proti všem konvencím a očekáváním žánrového fanouška. Filmový scénář má v pojetí tradičního filmového mainstreamu své zákonitosti a je vypracován bezmála k dokonalosti. Ví se, kdy má přijít na scénu první mrtvola a kolik zvratů v ději má přijít, aby se udržela divákova pozornost. Coenovci se svému divákovi vysmívají a ve chvílích, kdy má přijít gradace děje, na něj udělají dlouhý nos. Filmu chybí z pohledu žánrového fanouška jakýkoli konec. Nejen ten tzv. "volný", kdy se hrdina rozhoduje, co dělat, a nechává se na fantazii diváka, jak to dopadne. Tři čtvrtiny snímku Coenovci připravují diváka na finální souboj dvou hlavních nesmlouvavě tvrdých postav - a ten je tragikomickým způsobem zmařen. Na plátno přivádí postavy, jejichž vývoj je v přímém protikladu k očekáváním diváka (Tommy Lee Jones nebo Woody Harrelson), nechávají zbytečně umřít ty, se kterými divák cítí. V tomhle ohledu jsou originální a možná i to byl jeden z důvodů, proč se akademici rozhodli tak, jak oskarové klání dopadlo. Na druhé straně film je nesmírně poutavý svou strukturou a řadou chytrých detailů a jednotlivých scén, jenže scénář je nedotažený a některé postavy jednoduše nedůvěryhodné. Coeni se nikdy nebáli zobrazit násilí a smrt, jenže tady to trochu přepískli. Místo standardních tří mrtvol se jich tam kupí pěkná hromada a člověk má spíš pocit, že sleduje Tarantina. Jak říkal už Stalin, jeden mrtvý je tragédie, milión pak nutná statistika. Hlavním hrdinou je masový vrah, který jakoby unikl z nějakého komiksu, a opět bych ho věřil spíš Tarantinovi. Do reálného života nepatří. V tom souboji s drogovým kartelem by mimochodem neměl žádnou šanci. S plynovou bombou v ruce je příliš nápadný a dělá příliš mnoho chyb. Aby se mohl film opravdu zhodnotit, bylo by dobré znát literární předlohu Cormaka McCarthyho z roku 2005, a to se mi zatím nepovedlo. Tenhle film je silný v detailech a jednotlivých scénách, ale s jeho přijetím jako celkem mám docela problémy. Celkový dojem: 80 %. (12.03.2008)

Snímek je především masterclass v budování napětí. S dialogy se neplýtvá a dostatek prostoru je věnovaný neustále přítomné hrozbě jménem Anton Chigurh. Nekompromisní zabiják se leckdy vyžívá ve znepokojivě rozvleklých a vyprázdněných dialozích, jindy dokáže zaútočit zcela nečekaně. Kreace Javiera Bardema se zařadila mezi nejvýraznější filmové záporáky nejen kvůli nezaměnitelně odpudivému účesu, ale i díky vcelku věrnému vykreslení psychopatické osobnosti. (13.11.2022)