Bratři z donucení

Ferrellovy komedie mám celkem rád, některé jsou výborné, jiné méně. Ovšem tep Brotherrs jsou jeden unikatni propadak, kde jsem se zasmál pouze dvakrát a zbytek filmu bylo neustálé řečnické "WTF?!". Osobně řadím tento snímek mezi několik nejhorších filmů všech dob, které jsem měl "tu čest" shlédnout. (25.04.2010)

Dva dospělí chlapi, čtyřicátnící a chovali se jako malí, rozmazlení spratci. Sourozenecké hádky jsou ve všech rodinách na denním pořádku. Vím, o čem mluvím. Děj filmu je samozřejmě předvídatelný, nicméně, mu to nijak neubírá. Dale a Brennan si jdou krásně po krku. Potom se z nich stanou nejlepší přátelé. Jejich rodiče se rozejdou. Vypečení synáčkové se snaží rozchodu zabránit. Vzdáleně mi námět připoměl Past na rodiče. (26.08.2009)

I když to byla naprostá hovadina, kde místo inteligentích vtípků perlili dva abnormálně sprostí, přidrzlí čtyřicátníci a mimojiné lízali psí výkaly, tak jsem se docela bavil. Ono z toho totiž jde naštěstí poznat, že to není typická teenagerská komedie dělaná pro větší masy, ale že se u ní pobaví spíše ti starší, a spíše muži (proto jsem se po dvaceti minutách již díval sám - kamarádka s neslušnými nadávkami přešla ke knize). Jak jsem "naznačil", fekálnímu a jinému humoru se snímek sice nevyhýbá, ale ani to s ním nepřehání a tak se naštěstí neopakují ani trapné scénky se spermatem apod., chrakteristické pro jiné druhy komedií. Při sledování jsem čekal, co dalšího chlapci vyvedou a vlastně jen díky tomu jsem u televize vydržel. Má to něco do sebe, sledovat dvojici evidentně nedospělých mužů ve středním věku, jak dělají skopičiny a nadávají si těmi nejpeprnějšími slovíčky. Příběh to pak také nějaký má, a finále hodně potěšilo. Bylo to dobré, ale já osobně dávám tak 55%. (14.09.2009)

"Ten klaun nemá penis!" Po Benga v záloze má nejoblíbenější ferrellovka a to jsem se jí dlouho vyhýbal. Ferrell a Reilly předvedli ty nejpřesvědčivější a nejvtipnější čtyřicetileté mamánky s mentalitou dvanáctiletých v historii filmu a finální katarzní scéna, ve které Ferrell zpívá Bocelliho a rozezvučí tím v přitomných jejich nejkrásnější vzpomínky a nejskrytější touhy, mě rozsekala na kusy. (24.04.2014)

„Radím ti okamžite dve veci. Prvá: už nikdy viac nepolož tie svoje hnusné, fľakaté ruky na moju krásnu mamu. A druhá: makaj nám vypísať šek aspoň na desať tisíc dolárov, inak ti strčím tie tvoje odporné naslúchatká do prdele tak hlboko, až budeš počuť, ako sa ti miešajú tvoje vlastné sračky!“ Je to niečo medzi 40% a 60%, ale mám rád humor Willa Ferrella (ktorému to tentokrát produkoval Judd Apatow a maličkú rolu si ukradol jeho chránenec Seth Rogen). Bavil som sa viac, ako u niektorých iných Ferrellových komédiách, napr. POLOPROFESIONÁL a RÝCHLO A DESIVO: ŠIALENÉ PRETEKY. Z posledného si Will zopakoval spoluprácu s Johnom C. Reillym (nominácia na Oscara za CHICAGO). Teraz našťastie John dostal vyrovnanejší priestor, čo je dobre, lebo tímová práca neovládateľnému Willovi pristane. Námet je dobrý, ale nie až tak dobrý, aby vydržal dve hodiny. Takže scenáristi dodávajú narýchlo nové postavy a vymýšľajú pod-zápletky s poučením. Ale musím dať 60% - vďaka dobrej práci s hercami (Adam Scott zručne zapadol do ferrellovského absurdného univerza), niekoľkým tvrdým scénam (videl som vo filmoch všeličo, ale „potieranie bubnov semenníkmi“ ma, pravdupovediac, zaskočilo) a tradične silným ferrellovským hláškam („Ty debil, si tu len preto, že sme si s otcom povedali, že tvoja mama je kosť, radi by sme ju pretiahli a retarda v dome strpíme.“) a dialógom („Mám zelený pás v karate.“ – „Ja na pásy neverím. Žiadny pás nedokáže nahradiť skutočnú silu. Ja som raz zvalil žirafu aj bez pásu.“ – „To sa nikdy nestalo, nebuď smiešny.“). (16.03.2011)