Královský omyl

Za nejzajímavější také považuju scény, kdy Jindřich nasedl na osedlaného koně a proháněl se s ním po hradě.Film mě příliš neoslovil a to mám historii a všechno s ní související hodně ráda. Působil na mě jako uspávací prostředek a právě ty již zmíněné scény, kdy se Jindřich projížděl na koni, mě vždycky na chvilku probraly. Bohužel na tom nic nezměnily ani výkony Martina Růžka a Miroslava Macháčka. (12.01.2011)

Klasická historická daňkovština. 1) Scénáře Oldřicha Daňka mají kromě dobře napsaných postav, dialogů a věrohodného backgroundu velmi často i charakter podobenství, zde je to o věrnosti pravdě a vlastnímu názoru. Téma pro zjitřelý osmašedesátý rok jako vyšité. 2) Spoiler. Půlroční věznění (1315 - 1316) však nebylo ve skutečnosti důsledkem boje za pravdu, jak to Daněk mile idealizuje, ale šlo o mocenský boj, který nakonec Jindřich z Lipé vyhrál a spolu se svou láskou Eliškou Rejčkou spravoval království až do své smrti roku 1329. 3) Kontrolní otázce týřovského purkrabího Hlídá někdo? kontruje memento filmu i doby - Vždycky někdo hlídá. (06.11.2011)

Netuším, proč zrovna tenhle film mi tak dlouho unikal, pokud jsem ho v minulém století náhodou neviděl... Samozřejmě Vláčil to není, jenže Daněk byl zručný filmař, a tak i pod jeho rukama vznikl působivý příběh. Černobíle syrové, neokázalé s vynikajícím hereckým obsazením, jaké se už dnes těžko ve filmu sejde. Smutné je, že tahle dobová alegorie je aktuálnější, než by se zdálo. Vskutku nadčasový příběh o tom, jak někdo si hodlá uhájit čest za každou cenu, ale jiný potřebuje lež pro dobro země. Hm, země. A mnich, který nic neví, nic neviděl, ale servilně se propůjčí k čemukoliv a odkývá cokoliv. Možná, že pro současného uspěchaného diváka je příběh Jindřicha z Lipé nudný, ale já si film užil až do konce. Pochválit musím také kameru, zjm. záběry na Jindřicha prohánějícího koně či plíživé záběry mapující interiéry hradu. Rovněž hudba, často jen na flétnu, navozovala patřičnou atmosféru. U podobných snímků mě nezajímá puntíčkářsky historická věrohodnost, tenhle film měl historii jen jako zástěrku, aby mohl ukázat na politické machinace. Machinace, kterých jsme se dodnes nezbavili... (23.12.2018)

"Dokud tady budu já, ven se nedostaneš." - "A dokud tady budu já, nedostaneš se ven ani ty." Daněk aranžuje své komorní drama jako komplikovaný vztah vězně a žalářníka - oba jsou na sobě životně závislí a každý je svým způsobem lapen do pasti. "Na nikoho dnes není spoleh. Sám to víš nejlíp, vždyť jsi taky pán," praví smutně velitel hradní posádky, když se rozhoduje mezi loajalitou k současnému pánovi a nabídkou zrady od šlechtického magnáta, toho času v nemilosti. To vše za situace, kdy netuší, kdo z jeho podřízených stojí na té, či oné straně. Snímek je natočen ve strohých kulisách chátrajícího středověkého hradu, které dodávají filmu punc dobové autenticity a stojí na excelentních výkonech charismatického Macháčka, Munzara v roli znejistělého kněze a především Martina Růžka coby purkrabího zmítaného pochybami a svíraného protichůdnými zájmy a hrozbami. I když historická fakta nemluví ve prospěch cti pána Jindřicha z Lipé, Daňkův smysl pro dialogy, zajímavé charaktery a mravní konflikty dělají ze snímku ne snad lehce stravitelnou, nicméně pro mě hodnotnou a přitažlivou podívanou. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2022)

Komorní historické záležitosti nám vždycky šly a pokud se chopí režie jeden z našich nejlepších beletristů, nemůže to ani špatně dopadnout. O Daňkovi se dá říci, že jak psal, tak točil. A jestliže pozice režiséra nemohla být lépe obsazena, o hereckém obsazení to platí dvojnásob. Duel Macháčka s Hlaváčovou byl úchvatný, stejně tak podal vynikající výkon Luděk Munzar, ale nad všemi čněl Martin Růžek, který zde prokázal, že byl skutečně Pan Herec. 90% (09.02.2011)