Mlčení

Nejsem si jistý, pro koho ten film byl natočen (kromě pro Scorseseho samotného). Mě poněkud minul, a píše-li Cival "..konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou" - já to měl přesně opačně, nemohl jsem tam sympatizovat s nikým. Možná ke konci pocítit trochu lítosti nad osudem, ale jinak ne. Mimochodem, tohle je film, u kterého doceníte premisu Arrival, aneb jak se dvě naprosto rozdílné civilizace spolu naučí komunikovat. Tady spolu měli mluvit jak, anglicky, portugalsky, latinsky? Vždyt tam ti japonští vesničané mluvili anglicky lépe, než leckterý obyvatel současného Tokia... (22.03.2017)

Vole, Martine, cos to splácal za užvaněnou klášterní – a teď mi odpusť ten rigorózní výraz – sračku? A proč tam obsazuješ toho slizkého ušopleska s přilepeným karfiolem na lebce? Vždyť ten trapně načesaný Kurvil automaticky deklasuje každý film, kde se jen mihne. Marvel mu šlohnul pavouka, tak teď leze do válek a Tajvanů a hraje si na liberálního spasitele. Tohle si užijí maximálně opati, páteři, mniši, sektáři, dalajlámové, hloubaví transcendentalisté a POMO. Běžný Scorseseho fanoušek je ze hry venku. Já se tak nudil, že jsem si u toho bagroval holuby z nosu a lepil z nich na zeď symbol nekonečna, takže ani pořádně netuším, o čem to vlastně bylo, a kdybych si raději tři hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp. (28.01.2017)

Osobnosti jako Martin Scorsese mají tu moc přimět širokou veřejnost se zajímat o témata, která vyberou. Takto osobní téma pro Scorseseho představoval román Šúsaku Endóa Mlčení (1966, česky 1987), který představil západním divákům po 45 letech od jeho původní japonské adaptace Ticho. Přesto je velmi těžké najít si osobní vztah právě k příběhu portugalských jezuitů na japonské misii v 17. století. Naší historické zkušenosti jsou mnohem bližší filmy typu Tovaryšstvo Ježíšovo. Spirituální atmosféra a překrásná krajina samozřejmě zaujmou, nicméně áčkoví herci jako Garfield, Driver nebo Neeson bývají přirozenější v jiném kontextu. (22.02.2024)

Ja mám veľmi rád Martina Scorseseho, hoci musím povedať, že narozdiel od väčšiny som nebol a nie som fanúšikom filmu The Wolf Of Wall Street. "Silence" je na druhú stranu ale celkom iný film a mám pocit, že som sa z neho aj skutočne niečo dozvedel. Napriek tomu, že si myslím, že je to viac fikcia založená na určitých aspektoch histórie. Pomenujem to tak. Pre mňa je to ale hlavne film, ktorý nám kladie otázk, kým v skutočnosti sme a ako ďaleko sme ochotní ísť pre niečo, v čo veríme. Nie som osobne silným kresťanom. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že viac verím v človeka a jeho činy, než myšlienky cirkvi a podobne. Pretože to je to, čo z nás robí ľudí. A nie myšlienky, ktoré sa naučíme z kníh. Tento film mi to tiež poukazuje. Nie je to len o viere. Je to aj o tom, ako ďaleko a ako veľmi sme schopní za niektoré veci bojovať. V poslednej hodine filmu padajú veľmi dobré myšlienky. A plus ako som spomínal vo svojom komentáre k filmu Glassland, pomalé tempo mi vo filme nevadí, pokiaľ sú postavy a príbeh dostatočne zaujímavé na to, aby ma to držalo. Plus rovnako nás musí držať pri vedomí to, čo sa reálne deje na obrazovke. Tu to funguje. Rodriduesova cesta je zaujímavá, je emotívna a vidíme ho ako človeka neotraseného až po človeka, ktorý nedokáže uniesť toľko utrpenia, na koľko sa musí pozerať. V tomto smere je to pre mňa fungujúce. Veľmi dobre zrežírované, rovnako aj zahrané a aj vizuálne je film strhujúci. Viem si predstaviť, že to niektorých ľudí nenadchne, ale ja som si film skutočne užil. Alebo by som asi skôr povedal, skutočne ma dostal. Hodnotenie: A (05.02.2017)

Ono je už z režiséra tohoto filmu patrné, že tento film nebude žádný nazdárek. Martin Scorsese má dar točit revoluční filmy dané doby a tento nebude výjimkou. Jen je problém, že nenabízí jednoduchý, smysluplný a logický příběh. Japonci jsou totiž všechno možné, jen pro nás ne úplně pochopitelní a je třeba je dlouze studovat. A možná právě proto je tento film tak zajímavý a možná právě proto je to důvod, že se rozhodl Martin Scorsese natočit takový kousek. Přitom naprosto chápu tu tichou kameru, za kterou mluví obraz toho, co se na dané scéně děje. Tenhle film je tím totiž natolik zajímavý, že je vlastně hrozně nepřístupný. Však posuďte sami. Délka filmu je 161 minut. Většinou času ve filmu zažijete ticho, zmar a dva kněze, kteří jsou evidentně někde, kde by být vůbec neměli. Divák se vlastně ani nemůže divit tomu, co vidí. Čemu jsem se ale divit dokázal, tak výkonu Andrew Garfielda, který už dávno není tím nedomrlým Spidermanem, za což jsem ho dřív měl. Konečně se také mohl projevit. A spolu s naprosto úžasnou kamerou jsou to dva důvody, proč stojí za to tenhle film vidět. Já byl nadšen. Sice Mlčení není jednoduchý film, ale má plno úžasných momentů. A ty stojí za to zažít! (27.02.2017)