Mlčení

Knižní předloha byla na plátno přenesena nesmírně věrně. Většinu scén jsem si při čtení knihy představoval prakticky stejně - to se mi snad ještě nestalo! Proto by případné kritiky filmové adaptace neměly směřovat na příběh, nýbrž jen a pouze na samotnou filmařinu. A tu má Scorseseho tým v malíčku. Pravda, minutáž je poněkud přemrštěná, obzvlášť pro nás nevěřící. Na druhou stranu neustále bylo na co koukat - kameran je machr, o tom nemůže být sporu. Až na přemrštěnou stopáž tedy u mě jasně převládá spokojenost. Ovšem žánrově blízká Misie je v mých očích stále nepřekonána. A zřejmě ani nikdy nebude. (17.02.2017)

Dlouhý, dlouhý, sakra fakt to bylo dlouhý. Na Mlčení jsem se těšil, těšil jsem se na pomalé vyprávění a dramatické okamžiky, které svádějí nitra hlavních hrdinů. Ono se to tam sice opravdu děje, ale na můj vkus až po strašlivě dlouhé době. Okamžikům, kdy je Rodriguesova víra zkoušena na nějaké opravdu hardcore úrovni, předchází snad hodinu a půl dlouhá pasáž, popisující příchod a tichou přítomnost Rodriguese a Garupea na ostrově. A ta byla na svoji délku obsahově proklatě prázdná, až nudná a neměl jsem pocit, že by si mě jako diváka nějak pro druhou část předpřipravila a tím tak ospravedlnila zmíněnou stopáž a obsah. Vlastně jsem celou dobu Martymu fandil, ale je nutno přiznat, že Mlčení žádné nezapomenutelné veledílo není. Scorseseho myšlenkově podobné Poslední pokušení Krista toho předá asi více. 6/10 (15.03.2017)

Osobnosti jako Martin Scorsese mají tu moc přimět širokou veřejnost se zajímat o témata, která vyberou. Takto osobní téma pro Scorseseho představoval román Šúsaku Endóa Mlčení (1966, česky 1987), který představil západním divákům po 45 letech od jeho původní japonské adaptace Ticho. Přesto je velmi těžké najít si osobní vztah právě k příběhu portugalských jezuitů na japonské misii v 17. století. Naší historické zkušenosti jsou mnohem bližší filmy typu Tovaryšstvo Ježíšovo. Spirituální atmosféra a překrásná krajina samozřejmě zaujmou, nicméně áčkoví herci jako Garfield, Driver nebo Neeson bývají přirozenější v jiném kontextu. (22.02.2024)

Prohrál partii s Bohem a šlápl, ale neztratil Boha? Jsme v době, kdy drtivá většina lidí včetně komentérů na čsfd neví o křesťanství zhola nic - a to i v situaci, kdy ví pár encyklopedických faktů. Stačí si přečíst bezduché ohavnosti psané verbalem. Podstata učení je jim ale zcela skrytá, v horším případě šuma fuk. Jak potom hodnotit obsahovou stránku filmu? Celou dobu jsem si říkal, jak bych jednal já? Kam až bych došel? Hodnocení je provizorní a po uležení snímku v hlavě se uvidí... "Bůj nemlčí, Bůh mluví potichu. To my hlučíme a neslyšíme ho..." (12.02.2017)

V mnoha scénách, hlavně dialozích, velmi silný filmový zážitek a na to se snažím soustředit při hodnocení tohoto filmu. Asi bych šel i na pět hvězdiček, ale takhle přepálenou stopáž neodpustím ani Scorcesemu a Garfield by nemusel všechno komentovat ještě přes voicover. Hned by to bylo o kus lepší, takhle jsou to hodně slabé čtyři hvězdičky. (18.02.2017)