Mlčení

Dávam tri, aj ked to nemá nič spoločné s priemernosťou. Film vo mne vyvolal priam explóziu protichodných úvah, a je naozaj ťažké vyjadriť jednoznačné hodnotenie. Žiadalo by sa lepšie preštudovať pramene, obávam sa príliš osobného vkladu autorov predlohy, scenára i samotného režiséra. Popri mnohých pocitoch vo mne rezonuje najmä smútok nad relativizáciou hodnôt....áno, asi tak.... Čo chce divákovi tento film vlastne povedať? Aké hlboké je jeho posolstvo? Myslím, že je len o ľudskosti - a to je pre mňa málo. Film nepovzbudzuje, nedáva nádej. Vzbudzuje sympatie a vyvoláva empatiu k hlavnému hrdinovi, ktorý je slaboch a zradil. Z ľudského hľadiska s ním súcitime a ospravedlňujeme ho - a práve to je to, čo mi je ťažko prijať. Ja nie som sudca, ale nemôžem tento film odporúčať priateľom, ani známym. Vyznieva tak, akoby misie vôbec nemali zmysel. Nahlodáva istotu, rozburuje hladinu. Neobohacuje, ale zneisťuje. A svojim spôsobom relativizuje pravé hodnoty...áno, asi tak..... (20.02.2017)

Po neskutečném začátku, z kterého šel mráz po zádech - hovořím tak o první hodině, se z filmu, snad pro zachování věrnosti, stala tak nudná vlekoucí se špageta ničeho utopená v nicotě vzdávání se tak šedivé mlhy, až jsem se nemohl oprostit jedné jediné myšlenky: co Scorseseho donutilo toto natočit. Pan režisér zabředne do bahna Japnoska . (podotýkám, že jsem japanofil) (19.09.2017)

Náramný snímek pro kina, který je co do filmové řeči precizním opakem Vlka z Wall Street, má ale podobnou sílu a po obrazové stránce se může stát stejnou ikonou. Neokázalé, prakticky bez hudby a pomalé, přesto uvnitř nesmírně působivé spirituální zamyšlení nad vírou a jejím místě v srdci i na jazyku. Inspirativní konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou. (05.02.2017)

Nejsem si jistý, pro koho ten film byl natočen (kromě pro Scorseseho samotného). Mě poněkud minul, a píše-li Cival "..konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou" - já to měl přesně opačně, nemohl jsem tam sympatizovat s nikým. Možná ke konci pocítit trochu lítosti nad osudem, ale jinak ne. Mimochodem, tohle je film, u kterého doceníte premisu Arrival, aneb jak se dvě naprosto rozdílné civilizace spolu naučí komunikovat. Tady spolu měli mluvit jak, anglicky, portugalsky, latinsky? Vždyt tam ti japonští vesničané mluvili anglicky lépe, než leckterý obyvatel současného Tokia... (22.03.2017)

Pokud mám s Mlčením nějaký problém, tak že ani na chvíli nezavře pusu. Jsem trochu ochotný přistoupit na hru, že nekončící slovní hlušina v hrdinově hlavě je autorským záměrem a kontrastem vůči onomu avizovanému tichu, ale na každý pád to zážitku upírá jakýkoliv "meditativní" potenciál. Opravdu nepotřebuju, aby Andrew Garfield ve scéně, ve které sleduje popravu svých oveček, ještě ve voiceoveru dodával "opravdu trpím z toho, jak trpí." Ježiš hergot, já to přece chápu! Nevím, jestli tím Scorsese zamýšlí něco víc než jen patologickou doslovnost všeho, ale sráží to zážitek o kus níž, než to mohlo být, kdybych toho míň slyšel, a mohl tak víc vidět. Jak o tom ale přemýšlím, jak chci, verze z roku 71 je asi fakt lepší (a plně srovnatelná). (02.02.2017)