Mlha

Jestli si nějaký letošní horor zaslouží plné hodnocení, pak tento. Atmosféru to má úžasnou, zvlášť ve druhé polovině by se dala krájet. Potěší i různorodost nestvůr, i když tu nejde jenom o ně, příběh má hlavně velmi silnou dramatickou část. Naprosto vynikající závěr! Víc takových filmů. Darabont si může připsat další Kingovský úspěch. Horror movie of the year (26.11.2007)

Frank Darabont je pojmem, který tentokrát udělal krok do neznáma s další adaptací Kinga. Osobně to považuji za krok správným směrem, kde využil nesporných kvalit předlohy a svého umění natočit velmi zajímavé i jednoduchou látku. Tou v podstatě Hustá mlha je, protože se v ní neodehraje nic extrémně těžkého na pochopení a spíše se neustále točí ve smyčce my jsme uvnitř-venku mlha-něco je v mlze-chce nás to zabít?-co uděláme?. Přístup k filmu je příjemný, protože jako slabý vánek pohladí tvář se snaží Darabont poukázat na klasické a jednoduché principy hororu, které prostě dokážou fungovat. Mlha je pro to skvělý příklad, protože v ní může vše ukazovat bez detailů, z dálky, jen obrysy a dovoluje divákovi představovat si a bát se. To se mu daří na jedničku a atmosféra je přesně taková jaká má být. V ní nepřekvapí ani syrový konec, který dá vzpomenout na jméno autora předlohy a na podobně laděné filmy jako jsou například Lupiči těl (atmosférou a provedením podobné). Možná jen zamrzí nepřítomnost silnějších mrazivých hororových scén, které prostě neměli, kde být. Ohledně herců potěšil velmi příjemně Thomas Jane a svůj vysoký standard a přesvědčivost předvedla Marcia Gay Harden, která umí být velmi přesvědčivou zvěstovatelkou apokalypsy. Nemohu, možná kromě chvilkami pomalejšího tempa a opakování několika myšlenek, chybu na tomto hororu roku, který strká do kapsy i krvavých 30 dnů noci a jen smutně poukazuje na neschopnost českých distributorů přivést kvalitní horor do kin. Škoda, ale od teď se bojím mlhy víc než dříve... Mimochodem existují dvě verze konce filmu, jedna podle knihy a jedna podle Darabonta. Sami se rozhodněte, která vám lépe sedí. PS: pro Shadwella Tento film je jako pohled z okna, za kterým je mlha, vám je 5 let, věříte na monstra a v hlavě máte stále tu nepříjemnou noční můru, která vás děsí každou noc během spaní. A pak ta noční můra ukáže v mlze svůj obrys... (09.03.2008)

Asi nebudu tak troufalá, abych tvrdila, že je tohle dílo nezfilmovatelné, ale s klidem můžu říct, že mně tenhle způsob zpracování Kinga naprosto nesedl. Když přesné popisy chování lidí ve vyhrocených situacích čtete, je to maximálně uvěřitelné, protože to zařídí suverenita autora a vaše představivost. Příchod takovéto látky na plátno a vybrání jednoho obličeje, jednoho způsobu pojetí a jedné jediné konkrétnosti z nekonečného množství variant už autorská suverenita nezachrání - už třeba jenom proto, že autorů filmu je několik desítek až stovek a nikdy všichni nemůžou být sjednoceni natolik, aby vytvořili dokonale homogenní, neprůstřelné dílo o fikční situaci. Když tak nad tím přemýšlím, tak to trochu zní, jako bych popírala možnost uvěřitelnosti jakéhokoliv filmu, což nemám v úmyslu. Jenom chci vyjádřit svůj pocit ze čtení Kingových věcí kontra sledování filmů podle nich vytvořených. Další věc je, že v případě Mlhy ani tak nemám problém s filosofickým dilematem zfilmovat/nezfilmovat, spíš s tím, že v mých očích na každém rozcestí udělal režisér odbočku špatným směrem. Film podle mého nejvíc chybuje v tom, že není stylově zařazený. A to jsem prosím milovník postmoderního míšení žánrů - tzn. psychologický horor o smyslu života by podle mého vkusu měl být ultimátně dokonalý film. Mlhla nic takového ovšem nedělá, Mlha zmateně kličkuje, půjčuje si od každého něco, ale dohromady nefunguje. Herecký přístup k postavám mi nevyhovuje - americký hrdina, bezpáteřní zbabělec, osvícená fanatička, všichni mi lezli na nervy, i když při slovním popisu znějí tak zajímavě. A možná už bych se mohla zastavit, už tak jsem toho napsala až dost. Po víc než měsíci jsem se ale podívala na nějaký film a tak mám hned touhu svěřovat své názory světu, promiňte mi. (10.06.2012)

Tenhle film jsem napoprvé brutálně nedal, jsa zhnusen digitálními monstry a nechápajíc, jak si mohli hrdinové nechat přerůst přes hlavu postavu náboženské fanatičky. Na druhé zhlédnutí (a po přečtení knižní předlohy) jsem si už ani jednu z těch věcí tak nebral a užil si solidní horor, byť bych nemluvil o instantní klasice (a že ji Darabont ve spojení s Kingem umí). Výchozí situace se skupinou lidí obležených neznámým zlem v supermarketu má potenciál, který je úspěšně těžen, casting se taky povedl, jen ten konec mi i napodruhé přijde lacině rádobyšokující. (29.12.2015)

Líbí se mi, že Kingova nevyzpytatelnost a nekompromisnost je z příběhu cítit snad každou vteřinu, že společný (venkovní) nepřítel je dostatečně přímočarý a "zlý" a že je od začátku jasné, že žádná habaďůra se z dění venku vyklubat nemůže. Ale to, že se v klíčových pasážích příběh vždy opře o agresivně-náboženský motiv trestu za hříchy, mi vyrazilo dech tím nejhorším způsobem. Darabont místo pečlivě dávkovaného děsu zkouší zalézt pod kůži pomocí davových psychóz a naráží. Pokud se venku skrývá taková galerie krvelačných potvor, tak vážně nemám chuť poslouchat hrozící fanatičku. Navíc celému filmu trochu podtrhává nohy konec ve stylu brutálních finišů měnících původní vyznění. Beznaděj se tak bije s nečekaným zvratem a zoufalá nálada je zkalena pocitem zbytečnosti. (16.05.2008)