V údolí Elah

Tommy Lee utáhne celý film levou zadní a zaujme tak, že pomalejší tempo ani na minutku nenudí. Kriminální zápletka pátrání po ztraceném synovi je dlouho neprůhledná, takže udržuje napětí. K tomu je vše okořeněno špetkou (spíše hrstí) psychologie, v podobě vojáků deformovaných válečným traumatem .Psychologické drama se vším všudy... (29.08.2010)

Typický Haggis. Formálně strohý, syrový a dějově velmi minimalistický. Poměrně citlivé téma o dozvucích války na středním východě je podáno poměrně zajímavě, nicméně jistým klišé se vyhnout lze jen velmi těžko. Vše je postaveno v podstatě jen výhradně na hereckých výkonech hlavních představitelů, přičemž utahaný Lee Jones působí v drtivé většině scén skvěle, Theron se rovněz neztratí. Není zde takový emocionální dopad jakým Haggis ohromil v jeho předešlých filmech (ať už z pozice scénáristy, či režiséra), ale zajímavý film to je a za vidění určitě stojí. Bavit se nebudete, ale rozhodně vám to dá docela zajímavý pohled na válečný konflikt, který se udál nez zase tak dávno. (19.10.2008)

Film, který mi v mnohém připomněl o rok mladší Eastwoodovu Výměnu. K oběma filmům jsem se dostal zcela náhodou, zcela nedotčen dopředu jakýmikoli znalostmi o tom, jaké téma film zpracovává, a o co tam vlastně půjde. O to silnější byl výsledný dojem, kdy jsem byl u obou filmů šokovaně svědkem toho, jak se film v určitém momentu zlomil ve zcela jiný film, nepoměrně drásavější a naléhavější než úvodní část. "V údolí Elah" řeší americký komplex války v Iráku, a to způsobem, který se s americkým patriotismem ani trochu nemazlí. Klín je vytloukán klínem a bolestivé trauma USA je představeno jako zrod nových a nových traumat. Zlo může zrodit vždy jen další zlo - jakoby tento bolestný poznatek byl přímo vepsán do tváře starého Tommyho Lee Jonese, který podobně jako Angelina Jolie ve zmiňované Výměně postupně zjišťuje, jak to vlastně bylo se smrtí jeho syna. Oba snímky jsou o to znepokojivější, že jsou založeny na skutečných událostech. "V údolí Elah" i "Výměna" jakousi filmovou autoterapií Ameriky. Nelehko sledovat, velmi nelehko... (20.04.2011)

Režisér Paul Haggis sa tentoraz opäť vracia k čisto americkej téme. V tej dobe aktuálnej a veľmi citlivej - konkrétne k nezvestnému americkému vojakovi. Dej je zasadený výhradne do Ameriky, kde sa píše november 2004. Do vojnou zmietajúceho sa Iraku sa diváci prenesú len zriedka a to výhradne len prostredníctvom médií - televíziou - či modernou technológiou. Haggisov scenár jednoznačne naplno necháva vyniknúť ostrieľaného a skvelého Tommyho Lee Jonesa. Treba pochváliť výbornú Charlize Theron, ktorej postava je úžasná a aj vďaka odlišnosti farby jej typicky blond vlasov, je proste iná. V porovnaní s režisérovým predošlým dielom Crash, tomuto filmu chýba na jednej strane viac emotívnejšia hudobná a vybrúsenejšia vizuálna stránka, na druhej strane je avšak posolstvo viacvrstvové, nenásilne naporcované, no so značným patriotizmom, čo nemôže chýbať v žiadnom americkom filme. Tu môžete napočítať vyše dvadsať - tridsať zástav spojených štátov. (05.03.2019)

„Nedává to smysl. Neodešel by, aniž by nám něco řekl.“ - „Najdu ho.“ Otec, bývalý seržant-vyšetřovatel pochopí, že hledání pravdy o synovi bude těžké. A ačkoliv se setkává s domnělým respektem a empatií, pomáhat mu začne jen policistka, které všichni ostatní akorát házejí klacky pod nohy. Ale oba se nehodlají vzdát…Není těžké začít fandit otci, který se setkává jen s neochotou a nezájmem. Tím spíš, když se musí krom ztráty vyrovnávat i s pravdou o synovi, který nebyl ani zdaleka tak čistý jako okvětí bílé lilie. Jenže pouze sympatie s hlavními hrdiny a solidní herecké výkony jejich představitelů nemusí tak úplně stačit, když je celý příběh místy hrozně naivní. Už jen to, jak je Hank připuštěný k vyšetřování a chvílemi si dělá, co chce, příliš uvěřitelnosti nevyvolává. A ono americké trauma z Iráku, které se line na pozadí, mi zde přišlo docela odosobněné a vzdálené. Ospalé tempo pak člověku moc nepřidá. Celkově dávám pouze lepší 3*. „Později někdo řekl, že jsme přejeli dítě. Tomu nevěřím. Podle mě….jsme přejeli psa. Zabili jsme psa!“ (25.07.2021)