Chobotnice z II. patra

Na "chobotničkách" jsem vyrostl a zůstávám jim věrný dodnes. Dnes již jako dospělý oceňuji dobře napsaný scénář, kdy se pobaví nejen děti, ale i dospělí, pěkná hudba Angela Michajlova, krásné lokace skvěle nasnímané Emilem Sirotkem. Asi netřeba vyzdvihovat "dabing" Františka Filipovského i Jiřiny Bohdalové, i "manželský pár" Zedníček a Veškrnová se povedl, včetně vykreslení manželských problémů i sousedských vztahů. (24.12.2021)

nostalgické -5* Jako husákovo dítě jsem formelákům neunikl a naopak jsem se těšil na každou novou reprízu. Začalo to Lucií a pak přišly na řadu chobotničky. Tento fantaskní svět, který byl kombinací dětské a vědecké fantazie na mě působil kouzelně a formoval mě. Navíc to všechno působilo utopisticky i tím, v jakých reáliích se film odehrával. Přece jen německý životní styl byl na hony vzdálený tomu českému a při to tam hráli čeští herci ;-). Vlastně všechno co jsem napsal o Lucii, postrachu ulice bych mohl zkopírovat sem, což nechci. Má to hodně společného a hodně se toho opakuje, ale mě se to líbilo snad stejně. Chobotničky jsou možná akčnější díky komandu, co je hledá. Opět vznikl seriál a nebo dvoudílný fílm. A opět nostalgicky tomu nechám plný počet hvězd, a snad nebudu působit moc infantilně ;-). Nakonec přidám k pěti hvězdičkám mínusko kvůli nižší originalitě. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.12.2021)

Ako sopliakovi mi bolo srdečne jedno či ide o film alebo seriál, stačilo mi že som si tie malé plastelínové monštrá obľúbil a nikdy som si nevedel vymodelovať podobné. Preto som bol nepriamo nútený sledovať ich štruktúru až kým som nevyrástol, nepozrel si to nechtiac zas a prišlo mi to o niekoľko levelov primitívnejšie. (08.10.2014)

Tenhle miniseriál už patří k mému každoročnímu výběru filmů, které musím vidět, jinak by to Vánoce ani nebyly. Vánoční je sice jen jeden díl, ale vždycky ve mě vyvolává vzpomínky na moje dětství a když tohle film umí, nemůžu ho mít nerada, je to nostalgie. Příběh Zelené, Modrého, Evičky, Honzíka a jejich rodičů je napínavý, ale i srdečný, legrační a prostě takový snový. Navíc se mi tam děsně líbí, že se to odehrává na Kampě. Nejsem Pražačka, ale díky chobotničkám je pro mě okolí Čertovky tím nejmystičtějším místem Prahy. (10.01.2017)

Ach, moje milované chobotničky. Srdeční záležitost z dětství, neodmyslitelně spjatá s každými Vánoci. Úžasné namluvení chobotniček, báječný humor, důvěrně známé lokace staré Prahy, hvězdné obsazení a především a v první řadě - nádherná hudba Angela Michajlova. Tohle je nestárnoucí podívaná, kterou budu navždycky bezmezně zbožňovat a která nikdy neomrzí. (28.12.2012)