3:10 Vlak do Yumy

Western nepatří k mým oblíbeným žánrům, nicméně tenhle film si mě dokázal najít a nadchnout pro svou žánrovou čistotu, skvělé herecké výkony a prostě klasiku, která už se moc dneska neumí natočit. Konec mi sice přišel trošku přitažený za vlasy a jen těžko ze svého pohledu můžu pochopit, že by se něco takového mohlo stát, tím spíš na nelítostném divokém západě, ale budiž, rozhodně mi nijak nevadil, nezkazil zážitek z výborných předešlých dvou hodin a vlastně to tak asi i mělo být. Víc takových filmů. (10.08.2011)

O tom, že žánr western ještě naštěstí není úplně mrtvý a že jako spící vulkán jen dřímá a občas vyvrhne trochu vroucího magmatu, se divák může přesvědčit třeba právě v momentě, když nasedne na 3:10 Vlak do Yumy... Není to sice úplný vrchol žánrového ranku, ale o renesanci žánru se skutečně jedná... Všechna ta železná pravidla a zákonitosti westernu (jde o remake stejnojmeného snímku z roku 1957), charaktery hrdinů, čest, která zastiňuje vše ostatní v motivaci jednání postav a která sbližuje oba dva protipólné světy - svět desperáta Bena Wadea i charakterního rančera Dana Evanse, příznaková mizanscéna, skvěle zvládnutý casting... Za vyzdvižení stojí především čistota žánru, James Mangold se nesnaží western uchopit z pozice postmoderního tvůrce, nehraje si ani neexperimentuje s narací, nehledá nové modely vyprávění a směr, kam by daný žánr svým snímkem posunul, ale naopak zůstává na dobře známých pozicích a snaží se z nich vytěžit maximum...a nutno uznat, že se mu to daří... Uznávám, že s inkriminovaným sporným závěrem jsem měl trochu problémy i já, ale v intencích žánrového schématu a kontextu sémantiky příběhu jsem ho přijal... ano, takhle má vypadat a končit western...svět nedostižných ideálů mužského charakteru...každý nemusí být hrdina...ale zemřít musí každý muž čestně! Podobné filmy: Proposition, Nesmiřitelní, Bledý jezdec, Psanec Josey Wales, Cesta za záchranou / 3:10 to Yuma (06.04.2008)

Zhýčkaní diváci, rozmazlení revizionistickými či anti- anebo neo- westerny, nadávají na nelogičnost, a přitom dostávají čistokrevný western, který tady zatraceně dlouhou dobu nebyl. James Mangold konečně natočil ryze žánrovou podívanou, aniž by se snažil o umění (WALK THE LINE) či žánr jakkoliv ohýbat (IDENTITA) a předkládá nám remake komornějšiho originálu z "padesátéhosedmého", který staví na nosném přiběhu, zajímavých charakterech a poctivém, padesátkovém syžetu. Překvapivě jeden z nejlepšich filmů roku, jenž si velké plátno už kvůli nádherným obrazovým kompozicím a klasickém stylu (jak osvěžující, navíc mnohem méně manýrističtější díky střidání dialogových a akčních scén než u AŽ NA KREV) zaslouží. Poctivá filmařina oslovující hlavně ty, kterým po spaghetti či existenciálních anebo acid westernech chyběla pravá chlapská, rozkošně přimočará podívaná, jež si na nic nehraje a je chytřejší, než se zdá. (02.03.2008)

„Aj zlosynovia majú radi svoje mamy.“ Keď sa western, jeden z najvýstavnejších amerických žánrov, podarí, je to radosť. Skúsený režisér James Mangold (KRAJINA POLICAJTOV, ale aj IDENTITA a WALK THE LINE) dostal k dispozícii nielen psychologicky kvalitne zastrešený scenár, ale aj výborné herecké obsadenie v čele so skautom Christianom Baleom (MECHANIK) a najmä šarmantným odpadlíkom Russellom Croweom (DOBRÝ ROČNÍK); renomovaný austrálsky herec potvrdzuje, že Zlo, ak nie je afektované za každú cenu, je veľmi vďačnou postavou („Chlapče, keby som nebol skrz naskrz prehnitý, neprežil by som ani minútu.“). Snímka občas stratí tempo a nezaškodilo by viac strhujúcich akčných scén (úvodné prepadnutie dostavníka) a zaujímavých dialógov medzi väzňom a jeho väzniteľom, napriek tomu máme dočinenia s kvalitným westernom, ktorý má taký dobrý scenár, réžiu a hercov, že mu uveríme aj bizarné finále s urasteným Croweom, dobrovoľne šprintujúcim do vlaku. Kino Považan 2008 (10.05.2008)

My hoši, co spolu chodíme, zažíváme nejrůznější príma dobrodružství... Jo jo, Petře Bajzo, ještě pořád se takoví najdou. Chris a Russie (promiňte mi pánové, ale mám pocit, že vás znám už věky ♥) si vždycky najdou čas na trochu legrace. Jenom nevím, jestli jsem se na to měla dívat v horečce, protože v závěru už mi začínala jít pára z uší. P.S. : A vážně by mě zajímalo, jestli hudební skladatel, co má na svědomí soundtrack, opravdu má italský jméno a nebo se jenom snaží vypadat cool. Ta hudba taková ale rozhodně byla. A Ben jako padouch - cha chá. (02.10.2008)