V Bruggách

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)

„Purgatory's kind of like the in-betweeny one. You weren't really shit, but you weren't all that great either. Like Tottenham.“ Trefný popis Kohoutů.. Některé oblíbené filmy ve vás dozrávají až na několik zhlédnutí a pak jsou tu vzácné případy jako In Bruges, u kterých jsem si již po pár minutách řekl: to je ON! Brilantní scénář, vybroušené dialogy, zasněná atmosféra belgické "shithole" a na scéně kralující gauneři na dovolené: přemýšliví, otcovský Ken (fenomenální Gleeson), dětinský až prostoduchý Ray (Farrell) a snad jako jediná piha na kráse příliš karikaturní gangsterské kápo Harry (Fiennes). Některým se nezdá nezničitelnost hlavních hrdinů, ale já za ty roky filmových zkušeností dobře vím, že pokud vezmeme v potaz všechny národnosti, snese tělo Ira to největší množství chlastu a kulek. Co se nachytaného olova týče, lze snad ještě za jediný konkurence schopný národ považovat Uzbekistánce v čele s Borisem Břitvou.. (28.06.2010)

Bruges, Bruges, fucking Bruges, takové krásné gotické město. Ne však pro Colina Farrella, který toto místo nesnáší snad ještě více než my Uwe Bolla. Ve filmu najdeme pěkný mix černého humoru - už samotná úvodní scéna v kostele se vzkazem nebohého chlapce, tomu se říká opravdu bad luck, byla lehce tragikomická. Zvláštní ponurá atmosféra linoucí se z každého kouta belgických uliček a kanálů přidává filmu určitý nádech tajemnosti. Ralph Fiennes si svou skoro až psychopatickou roli gangstera pěkně užíval a já také. Hudba Cartera Burwella navíc slušně přispívá k vtáhnutí diváka do tamějšího prostředí. Uvidíme, jestli nám Martin McDonagh za rok či dva, až si trochu ošoupe botky cestováním po světě, nadělí další porci filmové zábavy, já bych byl rozhodně pro. (8/10) (15.06.2008)

Asi jsem divnej, ale mně se tam prostě nějak pořád cpal Harry Potter. Bruggy mi s těmi svými historickými domy a věžemi úplně asociovaly Bradavice, v jedné z hlavních rolí vystupoval Pošuk Moody, místní kráska vysublimovala z Fleure DeLacour, ve zpovědnici si užil svůj štěk i Brumbálův bratr, no a pak se na scéně objevil taky Lord Voldemort, který hrál (paradoxně) Harryho.... no dobře, no, tak jsem si zafantazíroval. Když se teda oprostím od čar a kouzel, tak musím říct, že Bruggy jsou opravdu pohádkové město (a to je znám víceméně jen z tohodle filmu!), a to tak pohádkové, že tam i gangsteři začínají uvažovat nějak méně gangstersky, člověk by řekl skoro čestně - ostatně slovem "čest" se tam zrovna Harry několikrát oháněl. Děj je určitě zajímavý, úsměvné dialogy jsou střídány vážnějšími polohami a vše směřuje k přímočarému závěru, který trochu naruší předvánoční idylku belgického starobylého města. Čtyři hvězdy po zásluze - tahle gangsterka se teda fakt povedla! (22.11.2013)

Kdyby z celého filmu netrčela úporná snaha ukázat „Podívejte, jak úžasně originální a vtipné dialogy dokážu napsat !“, tak bych hodnotil i pozitivněji, protože ta melancholická nálada, která celým filmem prostupuje, byla moc fajn (za ní a za mého oblíbence Brendana Gleesona 3*). Někomu zjevně stačí rádoby kultovní dialogy o střetu bílých a černých trpaslíků a nevadí mu, že se hlavní postavy chovají jako idioti, mě ano a tak se do zástupu spokojených diváků nezařadím. Těžko uvěřitelný rozhovor po skoku z věže a závěrečný čin gangstera Watersa pak spadají někam do sfér absurdní sebeparodie ála Monty Python. (12.06.2008)