MR 73

Poctivá francouzská filmařina. Francouzi byli vždycky zvláštní při natáčení kriminálek a to jim na filmové kvalitě jenom přidává. Příběh je sice takový rozveklý, měla jsem skoro pocit, že si taky musím loknout něčeho ostřejšího, ale atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet na kousky. Za závěr dávám plný počet bodů. Takhle to má všechno skončit. (09.03.2011)

No, čekal jsem pořádnou kriminálku alá Colombo a dostal se mi lehký valčík podobný právě zdejšímu hudebnímu doprovodu. Zbytečně rozsáhlý psychologický rozbor policisty utápějícího se v alkoholu a poměrně nelogické jednání postav jenom degradují tento snímek do průměrné šedi detektivních story...nebo do šedého průměru? Jo, to zní líp... :-) 55% (16.11.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Hnusné prostředí, hnusné zločiny. Korupce, brutalita, fašistické praktiky. Mrtví lidé, zraněná zvířata. Situace je špatná a bude ještě horší. Světlé vyhlídky žádné. A ve všem tom marastu se plácá napůl střízlivý Auteuil, přepnutý tentokrát do režimu „pozdní Lanďák“. V týrání svých hrdinů jsou francouzští režiséři světovými mistry, jak krom torture porn hororů ukazují i extrémně ponuré detektivky typu Strážce zákona. Marchala nezajímá jen tělo a možnosti jeho deformace, ale i duše, díky čemu je vykonstruovaná beznaděj alespoň „teoreticky“ podložená existenciální filozofií. Konstantami jsou jenom zrození a smrt. Obojí na nás režisér bez milosti vyvrhne ve finále, jenž svou patetickou veletragičností (bude se jmenovat Louis) zavírá do malé temné komory veškeré realistické kvality snímku (zpočátku ještě přítomné). Na pozérskou vážnost posledních minut jsem reagoval smíchem, což ovšem neznamená, že by mi načrtnutí lidského bytí jako věčné topení se ve sračkách, jichž stále přibývá, bylo docela nesympatické... 70% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, da-a (07.11.2013)

S psychologií policejních postav umí Olivier pracovat jako nikdo jinej o tom žádná. S čím mám trošku problém je způsob vypravění, přišlo mě jako by tu nebyla dostatečná schopnost vyhrábnout tu dřeň, tu osobní Danovu psychárnu, ze který se by se mě tajil tajil dech od 0:00:01 až do 2:00:00. Dějová linka s navracejícím se vrahem podle mýho byla zpytečná a film odváděla od psycho krimi k napínavějšímu, ale také tuctovějšímu thrilleru a divákova pozornost se tak musela začít dělit a tedy i tupit mezi Danovu postavu a postavu přežívší dcery a to výrazně ubíralo na temnotě, kterou v sobě měla Danova postava a díky které šla z filmu zvláštní rezignovaně depresivní atsmoféra. Z mýho pohledu to chtělo jiný scénaristický zpracování a ovál by nás dech dávno zašlých časů straých francouzských filmů především ze 70.let. Takto připoměl starý dobrý časy pouze vynikající závěr. Nebylo to špatný, ale někdo chtěl až příliš podstatných věcí najednou a ono umět umíchat kvalitní lečo chce víc než jen dobré přísady. (25.02.2012)