MR 73

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala. (04.05.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

No, čekal jsem pořádnou kriminálku alá Colombo a dostal se mi lehký valčík podobný právě zdejšímu hudebnímu doprovodu. Zbytečně rozsáhlý psychologický rozbor policisty utápějícího se v alkoholu a poměrně nelogické jednání postav jenom degradují tento snímek do průměrné šedi detektivních story...nebo do šedého průměru? Jo, to zní líp... :-) 55% (16.11.2009)

Jeden z filmov, ktorý je plný beznádeje a depresia sála takmer z každej sekundy filmu. Hlavnú zásluhu na tom má alkoholik D. Auteuil , ktorý zdá sa rieši prípad záhadných vrážd v tých istých nohaviciach, v ktorých sa v úvode filmu zošťal. Prvá tretina filmu je trošku roztrúsená, zapadať do seba to začne až neskôr. Auteuil podáva fantastický výkon, rovnako ako starý vrah prepustený na slobodu. Režisér pokladá správne otázky a nejeden divák zapochybuje o správnosti prepúšťania viacnásobných vrahov na slobodu. Film má fantastickú atmosféru, kde stále prší alebo je pod mrakom a policajti sú neuveriteľní hajzli. Večne ožratý policajný ošetrovateľ sa stále zabára hlbšie a hlbšie a zdá sa, že MR 73 dokáže vyriešiť množstvo problémov. 80%. (17.08.2011)

Marchalove opätovné stretnutie so žánrom, ktorý hrá v dejinách francúzskej kinematografie jednu z najvýznamnejších rolí a ktorý sa prinavracia, aj vďaka Olivierovej snahe, opäť na výslnie, i keď treba podotknúť, že slnečné lúče sú v najnovšom opuse tohto tvorcu viac než raritným artiklom, čo je zjavné už podľa plagátu. Snímka sa však napriek svojej pochmúrnosti a sugestívnosti nevyhýba nudnejším pasážam či príbehovej nevyrovnanosti. Jedna z najpôsobivejších scén, sprevádzaná depresívnou baladou Leonarda Cohena Avalanche, sa odohrá hneď na začiatku. Výhrady rozhodne nemôžem mať k realistickým násilným scénam nekompromisne sa vkrádajúcim do divákovej mysle. A potom tu je Daniel Auteuil... Jeho životom zradený veterán bojujúci proti skorumpovanému systému i proti sebe samému je postava, ktorej som veril každé gesto. MR 73 je predsa len o niečo nevyváženejší, než predchádzajúci Marchalov film Vojna policajtov a taktiež to nie je film vhodný na relaxáciu po náročnom dni, no rozhodne neľutujem, že som ho zhliadol a režisérovi držím palce a dúfam, že talent, ktorý je nesporný, sa ešte naplno rozvinie v jeho nasledujúcich projektoch. (17.11.2008)