Svatej z Krejcárku

Jestli tento film nenaplnil ocekavani do nej vkladane, tak bych chtel velice rad poznat ty paprdy jejichz ocekavani zustalo nenaplneno. Jedna se o grandiozni, tragikomicky pribeh,jenz vsak nemuze zkoncit jinak nez SEKEROU. Vaclav Kotva v roli pana Ciny nas vede pouze a jenom jeho osobni cestou,na ktere je doprovazen svymi kamarady v cele s Martinem - Frantiskem Peterkou. "Ano jsem stastnej. Opravime strechu a pojedeme v zime na hory,mam na knizce deset tisic..." (05.01.2009)

"Já na ně dřu, a voni vo mně rozhodujou. A eště mě urazili!" *** Hluboce odvážný a režimu několikanásobně nebezpečný film, rebelující jak svobodomyslným furiantstvím a fanfarónstvím Martinovým (však jmenovec boha Marta je ze své podstaty bojovný), tak v jiné rovině i hřejivě lidskou spolehlivostí, poctivostí, mírnou udatností, snášenlivostí a vřelou příchylností Lájoškovou - a v těch nejsilnějších momentech i chápavým opěrným přátelstvím mezi oběma (či vlastně všemi) mužskými protagonisty a taktéž propojením, až splynutím obého v Magdině zároveň divoké a vzpurné i mateřsky milostné povaze (ostatně ani ona se nejmenuje po Marii Magdalské náhodou). *** A vůbec, nepodmíněná velkorysost a pochopení pro různorodou utvářenost nevázaných, nezkrotných, snivých povah tu ukazuje cestu, ono vysokomyslné nazření, že s dostatkem ochoty a vůle všecko a všecky lze zahrnout do vzájemné starostlivosti a může doopravdy být spolem krásněji - může... pokud je toho vůbec v lidských silách napořád dosáhnout ve všem tom mužsko-ženském tření a napětí, když je tak lehké a svůdné propadnout pohrdání a ubližování těm druhým divochům, již se zdají být příliš rozčilující a na něž lze házet vinu za těžkost a neschůdnost života. *** Vtáčata, siroty a blázni jinak, jinak, tíživěji i živěji, realističtěji a melancholičtěji, pokorněji i rozmáchleji. Životem a hladovou touhou po žití nabité dílo ve všech nuancích, pro něž skoro nejde vydržet zůstat naživu. A režim tu dostává jen tak bokem ťafku za ťafkou jako něco, co se při všem tom divokém zápolení vůbec nebere v potaz jako reálná možnost. *** Divím se upřímně, že tenhle film není známější a slavnější, postavy rozežité Kotvou a Peterkou jsou naprosto nezapomenutelné a film se pohybuje na velmi tenkém protirežimním ledě s takovou radostnou a živelnou suverenitou, že člověk úplně slyší, jak se zvedá protivítr a burácí. (13.09.2020)

Dřívěji jsem znectil jiný páně Tučkuv film Copak je to za vojáka, ale tenhle vypadá jak od jiného režiséra. Působivý film, skvěle zahrané lidové postavy, autentická atmosféra, občas drsné a bizarní a občas až snové obrazy (a opravdu snový obraz s nádhernou hudbou nakonec). Divím se, že tento film zapadl. (03.04.2011)

Pokud je někdo naivní dobrák ve vztahu se ženou, která se s ničím a s nikým nepáře, a přístupu k dětem, osud ho se vším všudy sežere. Avšak stále platí, že pohár přece jen také jednou může přetéct. Snímek s prvky poetismu má ohromnou sílu ve svém podání daných charakterů všech hlavních postav. Herci plně využili příležitost a náležitě ukázali, v čem tkví jejich herecká síla. Dobrácká naivita Václavu Kotvovi doslova září z očí, František Peterka svou rolí řidiče náklaďáku předčil očekávání právě v tom, jak si mnohý takového řidiče představuje, a mrchu, jakou zahrála Jaroslava Vysloužilová, už jen tak někdo nepřekoná. Příběh o vztazích v celé své tragédii, inklinující k známé větě, pocházející z jistého románu Alexandra Dumase staršího, ¨za vším hledej ženu“, je napsán vskutku drsně, až se dá v některých situacích říct, že je to už poměrně přes čáru. Ale kdo ví, jaký je vlastně život. Jaký je ideální a jaký už ne. Příběh je žižkovskou romancí z pera autora Vladimíra Kaliny, jakou snad svět neviděl. A výborně po filmové stránce pojatý. I ten černobílý obraz k tomu sedí a v barvě by to prostě už nebylo ono. Hodně silný charakterový film. (07.09.2022)

Nemám ponětí, jestli tenhle film taky spadá do tzv. nový vlny, ale mám pocit, že by bylo lepší se vysrat na nějakou snahu o umění a natočit to vážněji a zaměřit se víc na ty šedivý životy lidí žijících v nouzový kolonii. Tohle je takový plácání od ničeho k ničemu s hromadou bizarních postav a postaviček, který žijou všude a zároveň nikde... Je to takový chaotický dílo, který mi stačilo vidět jednou. Podruhý bych se na to už nedíval. Jestli tady něco stojí za zmínku, tak je to herečka Jaroslava Vysloužilová. Tu jsem do teď vůbec neznal. Respektive jsem teda viděl některý filmy, kde hrála, ale v paměti mi neutkvěla. Ovšem tady v roli přelétavý Magdy je výborná. A navíc i po stránce vzhledu výrazná a zajímavá. Škoda, že moc toho nenatočila. (15.03.2022)