Zahrada

Je Zahrada určena dětem? Nikoliv, je určena dospělým, kteří potřebují na chvílí utéci z racionalozovaného a odkouzleného světa do krásné zahrady, kterou stráží kocour - specialista na nadávání, kde jsou anděly strážnými sloni a slůňata, kde trpaslík mluví do snů...; utéci do fantazie, protože mimo ní nás stráží čas a my musíme poslouchat jeho příkazy - v osm ve škole, v poledne na oběd...; naše dospělácká klukovská fantazie není ta dětská "fantazie" - tu totiž vyjadřují filmy typu Scary Movie (tělesnost a sexualita). (14.10.2009)

Od malička jsem milovala filmečky Břetislava Pojara a "Zahrada" ve mě vzbuzovala krásné pocity tajemna. Proč nedám pátou hvězdičku? Pravda je, že si z toho pamatuju pouhé nesouvislé kousky, takže pokud se mi podaří někdy k tomuto dílku (po velmi, velmi dlouhé době) zase nachomýtnout, ráda se podívám a třeba ten poslední puntík k dokonalosti přihodím. 80% (28.04.2010)

Už samotná Trnkova předloha je vynikající, poetická, s mnoha úletovými nápady (celá pasáž o namyšlené mouše třeba, nebo nakonec i velryba), vtipem. Loutkové zpracování dotváří dokonale tuto poetiku včetně herců, kteří klukům (kocourovi, slonům, trpaslíkovi, velrybě) propůjčili hlas. Snivé a někdy i tajuplné. Jako dětské sny a hry. (17.08.2014)

Úžasná pohádka, na kterou jsem se dívala celé své dětství. To, že František Filipovský ztvárnil kocoura bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohli udělat. Příběh velmi vtipný, jako dítěti se mi moc líbil a líbí se mi i dodnes. Je to jeden z mála seriálů, na který se můžete několikrát a nikdy Vás neomrzí. Hudba velmi vtipná a ostatní dabéři také. Fantastický seriál. (28.05.2020)

Zahrada je půvabnou loutkovou (a částečně kreslenou) sérií (nejen) pro dětské publikum. Břetislav Pojar s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem přijali výzvu Mistra animovaného československého filmu a společně zadaptovali stejnojmennou knižní předlohu Jiřího Trnky. Filmové zpracování poměrně výstižně odráží duše kluků, jež prahnou po dobrodružství a zároveň je v nich obsažena jak odvaha (dalo by se říci jistá forma té rebelie proti zažitým pořádkům), tak i určitá bázeň (tedy poslušnost obvykle vnímané spořádanosti). Když Zahrada otevře svá tajuplná vrátka, vyleje se kouzelný svět představivosti, her, udatnosti, přátelství, vtipu, svět plný nezapomenutelného dobrodružství, svět neotřelý a v současném životě snad také zapomenutý a neznámý. Milovník zvířat seznamuje s podmínkami a předpoklady, O té velké mlze připravuje první setkání s tajemným světem a tím neočekáváným dobrodružstvím, Jak ulovit tygra je potom odhodláním k prvnímu hrdinskému skutku a upevněním přátelství, O myších ve staniolu je zjištěním, že zdánlivá divokost nemusí představovat skutečné nebezpečenství, a Velryba - Abyrlev je hravostí imaginace. Uličnickou hravostí také oplývá mluvené nebo doprovodné slovo: a to jak u Pavlíny Filipovské s Ivou Janžurovou, Jiřinou Jiráskovou a Růženou Merunkovou jako členů klukovské party, tak u Františka Filipovského jako zlomyslného kocoura, Martina Růžka jako svérázně vzdělané velryby a Bohuše Záhorského jako vypravěče. Zahrada je nadneseně nenuceným pobavením, uličnickým, ztřeštěným, a přesto laskavým a nenásilným. A také mně přináší závan vzpomínek na mé vlastní dětství. (30.08.2022)